Prozradila však třeba i to, jak hodlá do Martinova přitáhnout zubaře. „Samozřejmě vím, jaká situace vznikla ve Lhotce. Asi si s panem starostou budu muset popovídat, jak se vyhnout noční frontě při registraci!“ směje se Jolana Kavalková.

Největší chystanou investicí v Martinově bude proměna nárožní budovy Maximu v ulici na Svobodě. Jaké s ní máte plány?
Do minulého roku jsme ji pronajímali a byla využívána jako byty pro sociálně slabé. Před lety byla i díky dotaci zateplená a má nová okna a fasádu. Vloni skončila udržitelnost projektu, takže jsme se s lidmi dohodli, že si najdou náhradní bydlení, a z následného dotazníku mezi lidmi vzešlo, že si v Martinově přejí zdravotní středisko. Budova je nyní prázdná.

Jací lékaři v objektu budou?
Lidé mají největší zájem pochopitelně o zubaře, od nichž máme několik nabídek. Vybíráme je podle daných kritérií tak, aby se jim projekt ušil na míru. Do léta 2022 bychom chtěli mít středisko dokončené. Předběžný plán je zřídit tam tři až čtyři ordinace. Pokud by tam byli právě zubaři, možná budou chtít laboratoř nebo rentgen, a tím pádem ordinací ubude, uvidíme.

Půjde o nové ambulance, nebo zde přesunou své stávající ordinace potenciálně i se svými pacienty, a tím pádem míst pro Martinovské nebude tolik?
Ozvali se nám zubaři, kteří by se k nám rádi přesunuli ze stávajících ordinací, které jsou malé, nebo naopak velké, případně platí vysoký nájem. Naší podmínkou však je, aby byli přijati místní obyvatelé, když už si sami zdravotní středisko vybrali. Jedním z kritérií, podle kterých lékaře vybereme, proto je, aby nám napsali, kolik místních občanů z Martinova jsou schopni přijmout. Nebráním se ani lidem z okolních částí, ale primárně musejí přijmout naše.

Předpokládám, že jste zaregistrovala loňskou situaci ve Lhotce, kde lidé čekali ve stometrové frontě, někteří už od nočních hodin a na mnohé se ani nedostalo… Máte představu, jak se tomu vyhnout?
„K tomu zatím nic neřeknu. Projektanta na zpracování projektu jsme vybrali před měsícem a teprve visí kritéria na úřední desce. Samozřejmě vím, jaká situace vznikla ve Lhotce. (směje se) Ještě jsem o tom ani s tamním starostou nemluvila, ale asi si domluvím schůzku, abychom vychytali registraci co nejlépe.

Jak se vám vlastně vede Martinov, místo, kde zná v nadsázce každý každého?
Já jsem tady navíc vyrůstala, žiju zde odmala. Je to výhoda i nevýhoda. Je problém někomu říct ne nebo nemoci mu vyhovět, když jej znáte celý život. Říká se to špatně. Ve větších obvodech v tomto ohledu může být lepší, že některé lidi neznáte osobně a některé věci za vás dělají odbory. Na druhé straně víte, kdo co potřebuje a jaké chování lze očekávat. A taky se mnohokrát zklamete, když vidíte, jak se k vám v té funkci lidé chovají. Převážně mám ale dobré pocity a svého rozhodnutí nelituju. Starostkou velkého obvodu bych se svou povahou být nemohla.

Chyběla by vám ta osobní vazba?
Nejlepší pro mě je, když záležitosti mohu řešit s lidmi tváří v tvář, nejraději bych si vše řešila sama, úplně bez úředníků, ale to samozřejmě nelze. Tím chci říct, že mě práce s lidmi baví. Mnozí vám v čemkoli vyhoví. Klub seniorů nám rád chodí pečovat o zahradu mateřské školy a okolí radnice, vždy se vším pomůžou i členky Červeného kříže, jindy třeba o pomoc zavolám hasičům a ihned nám vyhoví. Osobní vazby jsou skvělé a to se mi na tom líbí. Někdy samozřejmě přijdou i negativní starosti, člověk nespí a říká si, že by raději pásl ovce někde na horách a měl od všeho pokoj, ale to k tomu patří.

Vidíte, starosta Hrabové říkal, že právě z těchto důvodů má kolikrát chuť přebrodit Ostravici a zaklepat na brány OZO, aby mohl řídit popelářský vůz a vyčistit si v něm hlavu, vy byste tedy preferovala pasení ovcí na horách?
(směje se) Je vidět, že to uvažování lidí v čele obcí je podobné. Je jedno, jak velký to je obvod. Jde o to, že tím žijete pořád, jen tak nezavřete odpoledne kancelář a nejdete domů. Tu je večer nějaká akce, kde chcete být, tam musíte po práci něco zkontrolovat. Nebo jen jdete po cestě, vidíte nějaký problém a pořád na to myslíte. Já i o víkendu, kolikrát si dám sluchátka na uši nebo čtu knihu a zjistím, že zase uvažuju nad prací.

Tady bych si dovolil druhou meziobecní paralelu. Primátorka Třince zase s oblibou říká, že její muž se neoženil pouze s ní, ale i s Třincem jako takovým. Slýcháváte to doma také?
Manžel mi kolikrát volá a ptá se, jestli přijdu v domluvený čas. Povídám mu, že už vycházím. No a když je půl šesté, pak šest, přičemž to mám domů asi pět minut, je jasné, že jsem se zase s někým zapovídala. Lidé vás zastaví, něco potřebují, nebo si jen chtějí popovídat. Manžel už si zvykl. (směje se)