V Domově Kamenec pracuje proto, že ji to baví, vánoční služby bere automaticky. „Štědrý večer v domově je u mě pravidlem. O služby se sama hlásím buďto mám denní, nebo noční, pouze loni jsem byla nemocná,“ říká osmapadesátiletá pečovatelka s tím, že rodina si na její postoj už zvykla.
Letos si Jana Suchanková vzala na Štědrý večer noční. „Děti máme dospělé a s manželem si vše připravíme dopředu. Ale kdyby za mnou chtěl na Štědrý večer přijít a třeba mi ještě přinést nějaký dárek, určitě může,“ vybízí svého druha. Mnohem vážněji pak dodává: „Mnozí lidé už tady nikoho nemají. Manžel mě pustí a tito lidé mě tady budou spíše potřebovat.“
Vánoce v domově jsou podle ní rodinné, pro mnohé i víc než to. „Zpíváme koledy, každý dělá, co ho baví. Nikoho do ničeho nenutíme. Odpoledne máme společnou večeři, klienti se dají takříkajíc do pohody.“
Když Jana Suchanková vypráví, že jde hlavně o to, aby lidé o Vánocích nebyli sami, otírá z očí slzy. „Vánoce jsou speciální, jste citlivější, a tady obzvlášť. Lidé tady potřebují takové pohlazení.“
Stejně jako v minulých letech si pečovatelka udělá večer svou práci a poté navštěvuje seniory na pokojích. „Jde o to, aby nebyli sami. To víte, ukápne i slzička byli zvyklí, že tu s nimi někdo byl. Proto si povídáme, snažíme se, aby se cítili jako doma,“ říká žena, která posledních dvanáct let pracuje jako pečovatelka (z toho tři roky v Domově Kamenec) a předtím dělala sanitářku v nemocnici.
