„Kapra jím jenom já a tři stovky za něho rozhodně dát nechci. Koupím za stovku filé pro všechny,“ říká Karla, pro niž to jsou letos už šesté Vánoce „v přírodě“ mezi nemocnicí a výletní lokalitou Myslivna v Porubě.

Jiří je zde prožije teprve potřetí, ale Zdeněk poosmé. „Bramborový salát ne! Kdyby zmrzl, je na vyhození. K rybě bude bramborová kaše, ta se dá v pohodě ohřívat na ohni,“ vysvětluje Karla praktické zkušenosti ze života bezdomovců. Ze svého stanu (každý má vlastní) poté přináší menší vánoční stromek a staví ho doprostřed ležení.

„Sami jsme dárečky…“ směje se na dotaz, co chlapům nadělí. Pak šeptem prozradí, že Jura dostane patrně novou sekyru (rád se s ní ohání a chystá dřevo na oheň, protože je z nich nejzimomřivější) a pro Zdenu koupí „dvojku bílého“. Když dojde řeč na pití, hovoří ale zejména o kávě.

„Koledy budou vysílat, kultura musí být,“ přidává se Jiří a ukazuje na kompaktní, bateriemi napájené rádio. Ten též podle svých slov po šedesátce a na ulici „už Vánoce nijak moc neřeší“. A stejně tak silvestrovské oslavy. „Kdo bude chtít spát, prostě zaleze do stanu,“ míní bezdomovec.

Štědří, jak dodává, budou samozřejmě i ke svým kocourům, podělí se s nimi o rybu. Nedostatkem tito lidé očividně netrpí, jídlo připravují v několika kastrolech, okolo mají spoustu zásob. Pohled na tlustého Mikeše-Mikuláše ostatně neodporuje jejich tvrzení, že ho přikrmují šunkou i smetanou…