„Překvapilo mě, když mě slečna Marika oslovila. Měla velmi příjemný hlas. Zeptala se mě, jestli něco nepotřebuju, a pak jsme si povídali o životě. Je pěkné, že se někdo cizí o nás starší zajímá,“ usmívá se Ján Bazger původem ze Slovenska.

Se studentkou Marikou se po několika měsících telefonátů potkal poprvé v Komunitním centru Archa v Porubě. „Na setkání jsem se hrozně těšila. Pan Bazger je moc milý a sympatický. Líbí se mi, že píše vlastní pohádky a chodí předčítat do domovů pro seniory,“ líčí studentka oboru sociální práce Marika Vaigelová. „Někdy jsme si povídali i přes hodinu. Uteklo to, ani nevím jak,“ dodává.

Do projetu Haló, nejste sami se zapojilo celkem jednadvacet studentů psychologie a příbuzných oborů. Od společnosti Heimstaden (dříve Residomo) dostali mobilní telefon a databázi kontaktů na osamoceně žijící klienty starší 65 let.

„Už nemám vlastní prarodiče, a proto to pro mě byla fajn příležitost setkat se s lidmi z této generace. Pohled staršího člověka na různé věci je velmi obohacující,“ popisuje studentka Veronika Tomšová. „S některými jsme si volali i dvakrát týdně, abychom si vyměnili novinky. Několik seniorek mě dokonce požádalo, abych si vzala jejich osobní číslo a mohly jsme se potkat osobně,“ doplňuje studentka třetího ročníku psychologie.

Projekt v březnu odstartovala společnost Heimstaden ve spolupráci s humanitární organizací ADRA a Ostravskou univerzitou. „Velmi mě těší, že se naši studenti během nouzového stavu aktivně zapojili do pomoci v první linii. Je skvělé, že si mohli vyzkoušet teoretické znalosti v praxi, ale to nejdůležitější je, že pomohli nejzranitelnější skupině obyvatel v době, kdy to bylo opravdu potřeba,“ uvádí rektor Ostravské univerzity Jan Lata.

Studenti poprvé kontaktovali seniory ve středu 25. března. Na první hovory je připravil specialista na krizovou komunikaci Josef Koláček z Adry. „Probírali jsme možné scénáře, které mohou nastat. Empatie je potřeba, ale pokud si nenastavíte vnitřní hranice, semele vás, a pomoc se může minout účinkem,“ vysvětluje Koláček a dodává, že není snadné správně reagovat na pláč nebo situaci, kdy vznikne podezření na týrání seniora.

Studenti mohli po celou dobu projektu vše konzultovat s odborníky. „Po čase šel připravený scénář bokem a studenti si začali se seniory povídat o tom, co je trápilo, jestli potřebují nějakou pomoc a jaká pro ně doba pandemie byla,“ popisuje ředitelka klientských služeb Heimstaden Karina Vališová.

„Z rozhovorů vyplynulo, že senioři mnohdy nechtějí svými starostmi zatěžovat rodinu a chtějí být soběstační. Když jim ale zavolali studenti, rozpovídali se a sdělili jim své problémy. Pomohli jim tak překonat nelehkou dobu,“ líčí ředitelka. Nejzásadnějšími problémy byla potřeba dodání roušek, slabá podpora komunity, nedostatek přátel a pohybu mimo domov.

Většina seniorů reagovala na rozhovory pozitivně a téměř třetina oslovených by si přála, aby je studenti kontaktovali znovu. „Pro nás seniory to bylo obrovské povzbuzení. Myslím si, že starší člověk, který se cítí osamělý a třeba ani nevychází z domu, to určitě ocení,“ dodává oslovený senior Ján Bazger. Studenti plánují v komunikaci se seniory pokračovat i do budoucna.

Kateřina Milotová