Výkyvy počasí, které se projevují v několika posledních letech a mají za následek, že zaznamenáváme výraznější teplotní i srážkové skoky, větrné smrště a další extrémy, jsou známkou změny klimatu. Musíme si prostě zvyknout, že výrazně stoupají teploty, přicházejí přívalové srážky a že období sucha střídají povodně.

Během května a počátkem června se to potvrdilo i na Bruntálsku a Rýmařovsku, kde byli hasiči voláni jednak k požárům lesních porostů, ale také kvůli čerpání vody z rodinných domů, sklepů i z výtahových šachet obytných domů v Rýmařově.

Převážná část Moravskoslezského kraje byla v té době vesměs od přírodních katastrof ušetřena, což však neplatí pro povodňovou situaci v současné době.

Nejen čerpání vody ze sklepů

Vše k tématu PŘÍVALOVÉ DEŠTĚ A BOUŘKY v MS kraji, červen 2020, NAJDETE ZDE 

„Přívalové deště se dají těžko predikovat. I proto jsme měli s Moravskoslezským krajem připraven společný projekt, který měl být financován z evropských fondů a který se týkal zřízení systému predikce přívalových srážek. Bohužel nebyl realizován, negativně se k němu vyjádřil ČHMU i Povodí Odry, takže se neuskutečnil a podle mého názoru je to škoda. Situace, ve které jsme byli například v červnu 2009 na Novojičínsku, kdy spadlo extrémně velké množství srážek v krátké době na relativně malém území, ukázala, že i malé vodní toky, které běžně nejsou vůbec nebezpečné, se mohou proměnit v prudkou řeku. Vždyť třeba hladina Jičínky dosahovala mnoha metrů,“ připomíná povodně z roku 2009 ředitel HZS Moravskoslezského kraje generál Vladimír Vlček.

Takto vypadala rozvodněná Jičínka před několika dny:

Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Při extrémním přívalovém dešti voda rychle přijde i odejde, ale zanechá za sebou spoušť. A pro hasiče to neznamená jen odčerpat vodu ze sklepů či zatopených bytů.

„To přijde až poté, co voda opadne, prioritně se v takových případech soustřeďujeme na záchranu životů a zdraví občanů. Bohužel naše možnosti jsou omezené podle toho, jakou sílu voda má. Až následně se odstraňuje to, co s sebou voda přinesla, tedy bahno, stromy, různé naplaveniny a c ozpůsobila. Zpravidla jde o dlouhodobější činnost, navíc jsou mnohdy kontaminovány i lokální zdroje vody a pokud jsou lidé odkázáni jen na ně, pitná voda se jim musí dovážet. Jde o celý soubor opatření, který je potřeba provést, na něm se samozřejmě podílejí i dobrovolní hasiči, kteří v tomto směru odvádějí obrovský kus práce,“ říká Vladimír Vlček.

Voda páchá více škod

A co považují hasiči za větší nebezpečí, velkou vodu nebo oheň? „ V krizovém plánu kraje je povodeň jednoznačně označena jako největší nebezpečí. Jde o mimořádnou událost, která zpravidla není krátkodobá, zkušenosti máme z povodně v roce  1997 i z následujících let, navíc náš kraj má svá specifika. V Ostravě se například stýkají tři povodí, protéká zde Odra, Opava, Ostravice, připojuje se ještě Lučina, některé z těchto řek nejsou regulované. Přívalové deště změní malé toky, které jsou dimenzované často jen na pěti až dvacetiletou vodu, na prudké řeky, koryta se rychle naplní a voda vybřeží. Na Ostravsku třeba jsou takové toky například Polančice, Porubka, Ondřejnice ve Staré Vsi, a další,“ vysvětluje Vladimír Vlček.

Zásah hasičů ve Staré Vsi.Zdroj: HZS MSK
FOTO: Zásah hasičů ve Staré Vsi.

Podle jeho slov se na mnoha místech protipovodňová ochrana zlepšila, ale zdaleka se nedá všude hovořit o opatřeních proti tzv. stoleté vodě, hlavně na Krnovsku. Proto je v plánu výstavba přehrady v Nových Heřmínovech, jinak tuto lokalitu nelze ochránit.

Pokud prší delší dobu a hladiny toků se zvedají pozvolna, je možná poměrně přesná predikce povodňových stavů. Ale jestliže extrémní srážky spadnou do údolí, na jehož svazích se pěstuje například kukuřice, voda zde projde velmi rychle a naplní koryta řek.

„V minulosti se v kraji prováděly regulace toků, zpevňovaly břehy, stavěly valy, ale někde se odstranily meandry a průtok vody se tak zrychlil. Po povodních v 90. letech se čistila koryta řek, aby se neucpávaly jezy, nerozlévala se voda. Na mnoha místech už jsou však říční koryta zase zanesená, je tam čilá vegetace, takže problém s vybřežením toků může opět nastat.“

I havíři jsou dobrovolní hasiči

Voda a oheň jsou pro lidstvo odvěkými nepřáteli, letos přibyla navíc pandemie koronaviru. Přestože již pomalu odchází,

Moravskoslezský region je jednou z lokalit, který v souvislosti s výskytem ohniskové nákazy v OKD a na dalších místech kraje stále vyžaduje zvýšenou opatrnost.

„Na opatřeních v OKD se naši hasiči také podílejí, především v oblasti dezinfekce koupelen, šaten a provozních prostor. Na druhé straně mezi havíři jsou i dobrovolní hasiči, a někteří z nich se objevili také mezi pozitivně testovanými, což se v jednom případě zjistilo až v průběhu zásahu. Tato skutečnost následně vyvolala stav, kdy mnoho hasičů, ať již dobrovolných či profesionálních, muselo jít do karantény. Včetně rodinných příslušníků, což samozřejmě mělo dopad na akceschopnost jednotek,“ podotýká Vladimír Vlček.

Nejen hasiči, ale my všichni jsme získali v důsledku pandemie určité zkušenosti. Na rozdíl od povodní a požárů je to však něco nového. Až nyní víme, co jsme udělali špatně, nač se máme lépe připravit. A rozhodně nesmíme toto nebezpečí brát na lehkou váhu a především ho podcenit.