„V první a nejlevnější vlně se mi nikdy nepodařilo lístek sehnat, ty byly vždy hned pryč. Nakupuju ve druhé vlně a jsou rok od roku dražší,“ líčí šedesátiletá žena, jejíž první útrata související s „Coloursy“ činila 2490 korun. Protože skončila práci asistentky u faráře starokatolické církve a je na pracovním úřadě, neobešlo se plánování festivalu bez šetření.

Vše o Colours of Ostrava

„Coloursy jsem objevila před deseti lety, když tam hráli Top Dream Company s Ondrou Rumlem, což je syn mé kamarádky z našeho města. Zajela jsem se podívat a od té doby jsem nevynechala ani jediný ročník,“ pokračuje paní Dana, kterou na letošní festival vezl syn autem. Za cestu dlouhou přes 470 kilometrů mu také musí dát na benzín dalších několik stovek.

Jelikož nevyužívá taxíků ani hotelů v Ostravě, zůstává jí naopak k dobru pár tisícovek. „Čip na městkou hromadnou dopravu stál 220 korun a spaní jsem si zajistila u příbuzných,“ podotýká jablonecká účastnice světového festivalu. Na tom má osobně nejraději jazz a pro Colours of Ostrava typickou world music. „Parádní byla letos i ZAZ, ta se mi moc líbí,“ konstatuje.

Pobyt v areálu Dolních Vítkovic pro ni nicméně znamená průvan v peněžence, i když není zvyklá příliš utrácet. „Jídlo bylo drahé a na mne většinou moc kořeněné. Měla jsem ale třeba pálavský langoš – nejlepší, jaký jsem jedla – za pětaosmdesát korun. Pak nějaké ty radegasty, bechera a víno, které miluju,“ říká s tím, že denní útrata nešla pod třísetkorunovou hranici.

Návštěvníci z Jablonce nad Nisou (vlevo) vyšel festival asi na šest tisícovek.

A závěrečný den přináší menší rozšoupnutí spočívající v pořízení láhve dobrého vína. „No, stálo přes dvě stovky. Na druhou stranu jsem na Coloursech nekoupila žádný suvenýr ani zboží od skupin nebo oblečení. I když šaty tam měli krásné…“ dodává s tím, že za festival dala okolo šesti tisíc korun. Včetně asi pětistovky za vlak a autobus na cestu zpět do Jablonce.