Most Miloše Sýkory. Tak zní oficiální název mostu, který překlenuje řeku Ostravici a spojuje Moravskou Ostravu se Slezskou Ostravou. Dříve se ovšem jmenoval Říšský most. Dostavěn byl v roce 1914. Projektoval ho ing. Bleich s tehdejší představou o jeho velikosti a propustnosti: měly se na něm bez obtíží míjet dvě plně naložené fůry sena. Jako jediný z mostů ve městě nebyl během své historie zničen vodou, ani při armádních operacích koncem dubna 1945. Historie jeho záchrany je opředena desítkami mýtů.

Kde je pravda?
Účastníci a pamětníci záchrany mostu z 30. dubna 1945 většinou již nežijí. Jejich svědectví dnes již nelze bez pochybností potvrdit. Pozdější propaganda udělala z Miloše Sýkory (jmenoval se Emil Sýkora) mladého komunistu a hrdinu, který přerušil v konstrukci mostu elektrické vedení k náložím a tím znemožnil jejich odpálení. Svůj čin zaplatil životem – byl zastřelen.

Nejznámější verzí je výpověď velitele tanku číslo 051 Nikolaje Ivasjuka, že se Miloš Sýkora nabídl přestřihnout dráty vedoucí k náložím v konstrukci mostu. K tomuto účelu mu Ivasjuk údajně poskytl nůžky na dráty a signální pistoli. Po splnění úkolu měl Sýkora vystřelit zelenou raketu, že cesta přes most je volná. Ivasjuk později prohlásil, že o této domluvě se Sýkorou nikomu neřekl. Jenže řidič tanku Alexander Hroch po válce tvrdil, že velitelova verze je nepravdivá. Pochyboval o ní také Bedřich Opočenský, velitel druhého tanku, který k mostu přijel.

Další svědectví
Vedle dalších svědectví měl most zachránit voják wehrmachtu Robert Cysarz, který pocházel z Bohumína. Právě on měl z náloží odstranit roznětky, takže vlastně most zachránil. Svůj čin si prý nechal písemně potvrdit.

V další verzi se Miloš Sýkora na akci záchrany mostu podílel jen jako člen odbojové skupiny. Někteří odbojáři připomínají majora rakouského původu Wedela, který prý dal příkaz k odstranění vedení k náložím. Historik Pavel Hamza uvádí, že to mohl být major F. Wödel, který udržoval kontakty s českým odbojem a odmítl zničit části Vítkovických železáren, za což byl odsouzen k trestu smrti. Nebyl popraven údajně na přímluvu velitele protivzdušné obrany Moravské Ostravy Pfitznera, ostravského rodáka a majitele zlatnictví na Hlavním náměstí, který mimo jiné rovněž odmítl zničit hlavní poštu.

Že by náhoda?
Další variantou záchrany mostu je prý skutečnost, že vojáci, kteří střelbou kryli Ivasjukův tank, přerušili tím i elektrické vedení k náložím. Skutečností ovšem je, že Miloš Sýkora byl těsně před přejezdem mostu zastřelen a tak byl také nalezen. Ještě o rok později se účastníci těchto bojů o Miloši Sýkorovi nezmiňovali. Tank most přejel, dostal zásah pancéřovou pěstí, přičemž zahynul radista Ivan Ahepjuk. Zbylí členové posádky – Nikolaj Ivasjuk, Josef Vaněk a Alexander Hroch – vyvázli se zraněními.

Po roce 1990 se v tisku objevily i další více nebo méně věrohodné interpretace tehdejších událostí spojených s mostem. Podle jedné z nich měla dráty přestřihnout nůžkami německá trafikantka Ilsa, což ale patří do kategorie úsměvných báchorek.

Hrůza na náměstí
A ještě jeden mýtus. Členem osádky druhého tanku byl Jiří Brabec, po roce 1990 povýšený Václavem Havlem do hodnosti plukovníka. Ten rezolutně tvrdí, že v mostní konstrukci žádné nálože nebyly. „Ivasjukům tank neměl za mostem co dělat, žádný rozkaz nedostal, a přece tam jel.“

Brabec pak dodává, že když po zásahu tanku přiběhli zranění členové posádky, tak kapitán Edmund Šrámek po nich řval, že tam neměli co dělat, a dokonce jim nafackoval. Což potvrzuje i tím, že na druhou stranu řeky nejeli ani Rusové, ale obsadili jen levý břeh, protože podle velení se měl Němcům nechat volný koridor k ústupu od Bohumína směrem na Valašské Meziříčí.

A ještě jeden mýtus plukovník Jiří Brabec bourá: „Kapitán Šrámek nás bezprostředně po osvobození Ostravy vzal na Hlavní náměstí. My jsme byli staří fronťáci zvyklí z bojů na ledacos, ale tady rabovací gardy střílely bez rozmyslu kolem sebe, na stromech viseli mrtví. My, vojáci, jsme šli ztuhlí strachem s rukama na pistolích, až jsme to nevydrželi a utekli.“ Tak přišla do Ostravy svoboda.

ČLÁNKY VĚNOVANÉ HISTORIIOSTRAVY A JEJÍHO NEJBLIŽŠÍHO REGIONU NAJDETE PRAVIDELNĚ V MORAVSKOSLEZSKÉM DENÍKU KAŽDÉ ÚTERÝ A V SOBOTU.