Býváte často unavení, trpíte úzkostmi, depresemi, poruchami spánku, paměti nebo koncentrace až k pocitu, že váš život ztrácí smysl?
Při popsaných pocitech může jít o syndrom vyhoření - reakci na dlouhodobý stres, který se projevuje především únavou a ztrátou pocitu ze smyslu vykonávané práce. Hektický průběh Vánoc a dny na přelomu roku ho sice na svědomí přímo nemají, ale nepřímo se o něj zasadit mohou.
„Je to sociálně vztahový faktor, který znamená vyhoření v profesní i soukromé sféře, na který nemá roční období žádný vliv. Vyskytuje se celoročně především u lidí, pracujících v manažerských pozicích nebo u profesí, zaměřených na úzký kontakt s veřejností a v souvislosti s jejich neustálým hodnocením,“ konstatuje opavský psychiatr Ivan Drábek.
Zkráceně řečeno jde v takovém případě o důsledek nerovnováhy mezi očekáváním a realitou. V profesní oblasti začínají postižení lidé vnímat své zaměstnání jako nepřátelské území, přestávají být iniciativní a zůstávají bez nápadů. Nejčastěji takto vyhoří lidé, kteří se do práce nebo do vztahů vrhají takříkajíc po hlavě. Věří tomu, že svým elánem změní všechno k lepšímu, což však bývá značně iluzorní představa.
„Za poslední desetiletí vnímám počet lidí z Opavska, které syndrom vyhoření postihl, v podstatě za stejný. To znamená ani výrazně nižší, ani vyšší. Takový poznatek ale může být jen ta pověstná špička ledovce, protože odbornou pomoc vyhledává jen určitá část postižených. Většina se s vyhořením pokouší prát sama,“ dodává Ivan Drábek. Pokud však člověk vyhoří úplně, může svou situaci vnímat až tak bezvýchodně, že si sáhne na život.
KAŽDÝ PÁTÝ ČECH
Odborníci Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze již koncem roku 2018 zveřejnili statistické údaje upozorňující na skutečnost, že syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech. Nejohroženější jsou vrcholoví manažeři, lékaři, zdravotníci, učitelé, policisté a soudci.
„V České republice se podle našich průzkumů vyskytují závažné depresivní příznaky u 7 % populace. Celkem 9 % přiznává občasné sebevražedné myšlenky, jedno procento o sebevraždě vážně uvažovalo. Spotřeba antidepresiv v posledních letech výrazně narostla a v roce 2015 činila 55 definovaných denních dávek na 1000 obyvatel. Na rozdíl od spotřeby antihypertensiv, látek snižujících hladinu cholesterolu a antidiabetik je ale tato hodnota podle OECD stále pod průměrem 29 vyspělých zemí současného světa. Podle našich výsledků u nás stále více lidí užívá anxiolytika (18 %) a hypnotika (16 %) než antidepresiva (11 %). Přičemž psychofarmaka nejčastěji předepisuje praktický lékař,“ uvedl již tehdy přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze Jiří Raboch.
Pokud únava a dlouhodobý stres neodchází, prvním varovným příznakem je podle psychiatra Radka Ptáček ztráta smyslu vykonávaného povolání a cynismus. "Každý tu prázdnou baterku někdy zažije. Jenom je otázka, jestli ji znova nabije nebo jede na tu prázdnou," dodal. Odborníci doporučují zaměřit se zejména na mezilidské vztahy, jejichž kvalita je hlavní faktorem životní spokojenosti.
JAK Z TOHO VEN?
"Základní doporučení je, abyste denně alespoň jednou vypojili 'vybíječe' a zapojili nějaké 'nabíječe'," uvedl Ptáček s tím, že nabíječem může být cokoliv, co člověku dělá radost, například sport nebo koníčky.
Základními pravidly prevence syndromu vyhoření je oddělovat jasně práci od volného času, pěstovat vztahy a intimitu, dobře spát, mít správný životní styl, smysl života a koníčky.
"Existuje několik studií, které dokazují, že jestliže mimořádně exponovaným a mimořádně vystresovaným manažerům dáme dvou až tříměsíční volno, kdy s nimi budeme pracovat a relaxovat, tak se vrátí do práce zase s nabitou baterkou," doplňuje Jiří Raboch.
