Jestli doba „koronavirová“ něco ukázala, tak ochotu mladých lidí v současné nelehké době pomáhat. Když se zavřely školy, dlouho neváhali a začali sami nabízet pomoc, a to i přestože dál musejí zvládat samostudium nebo se chystat na závěrečné zkoušky.

Řeč je o studentech Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Pomáhají nejen medici, ale i budoucí zdravotní sestry, záchranáři nebo studenti oboru ochrany veřejného zdraví.

To, kde všude, a jak vlastně studenti pomáhají, Deníku prozradila koordinátorka studentské dobrovolnické pomoci Michaea Škerková.

Kolik studentů lékařské fakulty už se do pomoci aktivně zapojilo?
V současnosti pomáhá zdravotnickým zařízením celkem 250 studentů. Celkově má naše dobrovolnická skupina přes 680 členů. Iniciativa pomáhat přitom vznikla ještě před nařízením vlády o pracovní povinnosti. Studenti totiž přišli s nabídkou pomoci bezprostředně po uzavření škol…

Můžete přiblížit, kde všude aktuálně studenti pomáhají?
Je to na mnoha místech po celém Moravskoslezském kraji. Jako první nás oslovily nemocnice, kde studenti pomáhali na různých odděleních nebo dělají triáž. Pracujeme prakticky ve všech nemocnicích v Ostravě. Máme ale studenty i v nemocnicích v Havířově, Karviné, Orlové, Frýdku-Místku, Opavě, Třinci, Novém Jičíně nebo na poliklinice v Hlučíně. Pomáháme také v zařízeních následné intenzivní péče Chronicare, v Alzheimercentru, v domovech pro seniory, spolupracujeme s Charitou Ostrava, domem Sluníčko. Zkrátka, uvědomujeme si, že senioři jsou teď nejzranitelnější částí populace a měla by se na jejich péčí brát zřetel. Čekáme, že požadavky ze stran zdravotnických a sociálních zařízení budou neustále narůstat.

V rámci pomoci studentů se hodně hovoří o medicích. U vás se ale zapojili i studenti nelékařských oborů, je to tak?
Ano, do pomoci se zapojili studenti napříč všemi obory naší lékařské fakulty. Od studentů všeobecného lékařství, přes řadu nelékařských oborů, jako jsou všeobecné sestry, zdravotničtí záchranáři, fyzioterapeuti, zdravotní laboranti, nutriční terapeuti, porodní asistentky, ergoterapeuti až po studenty ochrany veřejného zdraví. Přihlásilo se k nám také několik studentů zubního lékařství či všeobecného lékařství z jiných lékařských fakult.

Pro mnohé studenty je to asi hodně cenná praxe…
Rozhodně! Budoucí porodní asistentky teď třeba pomáhají ve fakultní nemocnici na gynekologicko-porodnickém oddělení. Některé z nich pomáhají i na porodních sálech. Víme, že nemohou maminkám nahradit jejich partnery, ale pomohou jim jako doprovod do sprchy, na toaletu, jejich přítomnost teď rodičky opravdu vítají. Studenti oboru Ochrany veřejného zdraví zase pomáhají na krajských hygienických stanicích jako spojka mezi hygienou a 112. Studenti všeobecného lékařství i nelékařských oborů zase působí na mnohých odděleních od JIP, příjmových ambulancí až po triáže.

Pracovní povinnost studentům uložila i vláda svým nařízením. Jak to v praxi vypadá?
Ráda bych upozornila na to, že dobrovolnická činnost studentů naší lékařské fakulty začala napříč všemi ročníky a obory již před zavedením pracovní povinnosti. Spousta studentů tedy tou dobou byla již na pracovištích a musím říct, že jsme chvíli zažívali perné chvilky, když jsme se báli, že je budeme muset všechny přesunout do fakultní nemocnice. Naštěstí se ukázalo, že dojde k jakési shodě mezi vedením fakulty a kraje a my jsme tak mohli dál používat již zažitý systém.

Jakým způsobem se jako studenti koordinujete?
Funguje to dnes tak, že se zdravotnické zařízení obrátí buď přímo na nás, nebo na vedení fakulty, s prosbou o pomoc a konkrétními požadavky ohledně oboru a dosaženého vzdělání požadovaných studentů. My jej následně vyvěsíme na facebookovou skupinu dobrovolníků. Studenti většinou reagují na konkrétní nabídky velmi rychle a my je pak přesměrováváme s konkrétními informacemi do onoho zařízení a dohlížíme na správné provedení podpisů smluv, výbavu a zdravotní stav studentů. Pracovní povinnost stát ale uložil jen části našich studentů. Poměrně vysoký počet našich dobrovolníků však dělá svou práci zcela nad rámec svých povinností. Navíc je třeba si uvědomit, že žádného studenta nikdo neoprostil od studijních povinností, kterých studenti naší fakulty opravdu nemají málo a které jsou pro ně velmi důležité. Musejí zvládat samostudium i své dobrovolnictví a přesto se hrnou s neuvěřitelnou vervou do prvních linií tohoto boje. Člověk si pak opravdu připadá hrdý.

HANA HANKE