Terapeut autistů: Léčba? Porozumět jejich světu a připojit se na jejich vlny

„Když jsem odcházel z osobních a etických důvodů, řekl jsem si, že dost bylo dospělých. Našel jsem si místo ve Speciálněpedagogickém centru. Zašel za ředitelkou Evou Srokovou, řekl jí, že o autismu a vadách řeči nic nevím, a poprosil jsem ji, aby mi dala šanci," vzpomíná.

Dostal ji a od září 2007 pracuje ve Speciálněpedagogickém centru pro klienty s poruchami autistického spektra a vadami řeči v Ostravě-Zábřehu.

Nejdříve pod supervizí zkušené kolegyně a od roku 2009 samostatně. Ve své praxi se zabývá i komplexní prací s rodinami, které vychovávají dítě s autismem, vede podpůrné skupiny pro rodiče, muže, sourozence a prarodiče.

Ve sportovním a dramatickém kroužku pro děti a dospívající s autismem působí v roli terapeuta. Také přednáší o problematice autismu. Sám se dále vzdělává v oblasti rodinné a behaviorální terapie.

Jak vysvětlíte laikovi, co je to autismus?

Jedná se o vrozené neurovývojové postižení. Jeho přesná příčina není dosud známá. Většinou se uvádí neurobiologická příčina, respektive vrozená porucha některých mozkových funkcí. Důsledkem je, že dítě přesně nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Vývoj je narušen v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.

Jak se projevuje navenek?

Typickým projevem jsou například opakované pohybové stereotypy, echolálie, kdy dítě opakuje několikrát za sebou jedno slovo, zvláštní držení těla. Autista může netradičním způsobem navazovat sociální kontakty. Přijde k vám a bouchne vás do zad, abyste si jej všimla. Když se dostane do úzkých a má z něčeho strach, začne například dělat opakované mechanické pohyby, třeba rukama, dotazuje se stále dokola na totéž, běhá dokola. Potřebuje také mít věci uspořádány podle svého. Potřebuje určitý řád, pořádek a strukturu, předvídatelnost. I pro nás běžné činnosti jako mytí rukou potřebuje vysvětlit krok za krokem. Mohou mít i vlastní slovník a pojmenovávat věci po svém. Rozhodně se ale nejedná o selhání rodičů.

Jaký je svět autistů?

Já si myslím a některé rozhovory s nimi mi to potvrzují , že jejich svět je plný tužeb. Touhy nebýt sám, mít kamaráda, vyniknout. Oni jenom nevědí jak. Nemyslím si, že by chtěli nějaké zvláštní věci. Je tam ale ta „bariéra" v jejich mozku. Věřím však, že pomocí tréninku a podpory chápajícího prostředí lze tyto děti „vytáhnout". Jsem pak překvapen, když mi chlapec s Aspergerovým syndromem řekne, že potřebuje podporu od rodičů, útěchu, konkrétní ocenění, v čem je dobrý. Striktně se držím toho, aby „moje děti" nebyly zaškatulkovány. Proto říkám, že mají zvláštní úhel vnímání tohoto světa. Vidí věci, které mi nejsou dané vidět například pohyby listí, větví na stromech, pohyby zvířat, neverbální chování. Vnímají více zvuky a světla. Terapii pak stavím na silných stránkách jedince, které postupně odkrýváme, a lépe tak zvládáme deficity plynoucí z autismu.

Často se autismus zaměňuje s mentální retardací.

Je to tak. Určitá část autistů má zároveň i mentální postižení. V některých oblastech ale mohou tyto děti vynikat. Pracuji s chlapcem, který se zajímá o infekty. Ví všechno o virech. Potom nastudoval všechno o šiškách. Vždy, když má pocit, že už ví o tom tématu vše, přejde na další. Ale pořád v těch „svých" zajetých kolejích. Naštěstí jeho paní učitelka je moudrá a využila jeho specifických zájmů, aby mu dala zažít pocit úspěchu. Když skončí práci se třídou, tak i jemu dává deset minut na prezentaci jeho tématu. On tak zažívá úspěch a krůček po krůčku začíná navazovat kontakt i s dětmi. Není pořád v té úzkosti, která často děti s autismem doprovází.

Z čeho mají strach? Z neznáma?

Děti s autismem se chovají často stresově ve dvou základních případech. Když nevědí, co se po nich chce, a když nevědí, jaká bude další činnost. Ztratí předvídatelnost.

Na straně druhé v některých oblastech mají ale základní nedostatky.

Nerozumí například sportu, kolektivním hrám. Často mívají motorickou dyskoordinaci, což se projevuje například škaredým písmem, nechytí míč nebo rozlijí hrnek s vodou.

Dá se systematickou prací jejich handicap ovlivnit?

Autismus nelze vyléčit úplně, ale dá se léčit. Zažívám to ve své praxi. Vidím, jak děti a dospívající překonávají úzkost, začínají mluvit, porozumí spolupráci a hře. Významným zdrojem pro léčbu autismu je rodina. Tam se dějí ty nejzákladnější procesy pro růst, jako důvěra v dítě, důvěra v sebe, jako rodiče, partnera.

To je ta konkrétní naděje. Pokud přijmeme skutečnost, že je tady dítě se zvláštním viděním světa, a porozumíme tomu, že nám nedělá ty či ony věci naschvál, pak můžeme dojít například k tomu, že se muž s Aspergerovým syndromem ožení, má dítě, vychovává je a žije plnohodnotným životem. To je obrovská motivace pro ostatní. Když porozumíme jejich světu a umíme se připojit na jejich vlny.