Kliknutím zvětšíte„Prosím, abyste se po celou dobu drželi výpravy a následovali mě. Na schodech se raději přidržujte zábradlí, může to klouzat. A vysocí jednici by měli dát pozor na hlavu,“ zahajuje prohlídku Zbrašovských aragonitových jeskyní průvodce Ondřej Rabel.
Návštěvníky vítá v místě nazývaném Zasedací síň, které dostalo jméno podle velkého skalního bloku připomínajícího řečnický pult. Vyjmenovává bezpečnostní pravidla a vypráví o vzniku jeskyní.
Výprava pokračuje do zákoutí U Antoníčka, kde průvodce popisuje tvorbu raftových stalagmitů, tedy krápníků vyrůstajících směrem nahoru. Prostor se jmenuje podle kamenného výčnělku ve tvaru malé postavičky.
„Svatý Antoníček je patronem našich jeskyní. Říká se, že když jej hezky pohladíte, měl by vám splnit libovolné přání. Zároveň je to jediný objekt tady v jeskyni, na který vám dnes dovolím si sáhnout,“ líčí.
Zbrašovské aragonitové jeskyně v Teplicích nad Bečvou jsou od dubna do října přístupné každý den kromě pondělí vždy od 9 do 16 hodin.
V červenci a v srpnu je o víkendech otevřeno až do 17 hodin. Návštěvní trasa neumožňuje průjezd kočárků nebo invalidních vozíků a do jeskyní je zakázáno vodit psy a jiná zvířata.
Všech dvacet sedm návštěvníků se po úzkém chodníčku následně přesouvá do takzvané Koblihové síně. Útvary na stěnách z kalcitu zde připomínají dozlatova osmažené a pocukrované koblihy. Na místě je také pamětní deska věnovaná Josefu Chromému, který společně se svým bratrem Čeňkem na přelomu let 1912 a 1913 Zbrašovské jeskyně objevil.
Přes Gallašův dóm a Křtitelnici prohlídka pokračuje až do Jurikova domu. Tam se nachází stěna pokrytá keříčky bílého aragonitu nazývaná Opona.
Níže položené prostory v jeskyni jsou zaplněny oxidem uhličitým. Aby průvodce dokázal přítomnost tohoto dusivého plynu, zapaluje petrolejovou lampičku a na kladce ji spouští do hluboké rokle neboli Tunelu. V místě, kde je méně kyslíku, plamen zhasíná. „Občas lampa zhasne hned a to pak všichni rychle ustupují o dva kroky dozadu,“ vtipkuje. Lidé se ale nemusí ničeho bát. Koncentraci oxidu uhličitého v přístupných částech jeskyně hlídají speciální čidla a udržují ji na maximální hodnotě jedno procento.
Poslední zastávkou návštěvnické trasy je Mramorová síň. Její stěny jsou pokryté vysráženým kalcitem a aragonitem a připomínají tak mramor. Dříve se zde konaly koncerty, dnes je prostor využíván jako galerie. Aktuální výstava nese název Můj rezavý svět a jejím autorem je akademický architekt Libor Sošťák.
Po zhruba padesáti minutách je prohlídka u konce. Účastníci ušli trasu dlouhou 375 metrů a zdolali 126 schodů. Východ se nachází na nábřeží řeky Bečvy, hned vedle pramene kyselky.
„Bylo to moc pěkné a určitě to stálo za to. Líbilo se mi, že pan průvodce mluvil vtipně a zajímavě,“ hodnotí zážitek Ludmila Kučerová, jedna z návštěvnic. V teplických jeskyních byla už počtvrté. Dříve zde jezdila na výlet s dětmi, nyní přijela s kamarádkami.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
