Výstava Florea ve strojovně Dolu Michal v Michálkovicích, 31. května 2019 v Ostravě. Na snímku Veronika Pávišová.Veronika Pávišová je sice ostravskou rodačkou, ale z prvních tří let života si odtud nepamatuje takřka nic. Teď se vrací, aby uspořádala unikátní výstavu květin v průmyslovém prostředí.

„Přivítání na nádraží bylo stylové, čekal mne kastelán z historické šachty s hornickou přilbou na hlavě,“ popisuje Veronika. Ta pro expozici Svět růží vybírá právě místo související s duchem Ostravy, která se nejen pro floristy z Křimic u Plzně a Nepomuku u Příbrami stále pojí s kopáním uhlí.

Čtvrteční noční prohlídku Dolu Michal ke své lítosti zástupci české květinářské jedničky Florea nestíhají. Místo toho tam od včerejška vozí a instalují růže. „Výstava je ve strojovně, kde kromě exkurzí a svateb nic jiného nebývá. I kastelán uznal, že přírodní krása doplní ten brutální industriál,“ líčí Veronika.

V prostoru mezi stroji a zařízením dolu se objevují čerstvé květiny kupované na vyhlášené burze v Nizozemí původem i z Etiopie, Keni, Ekvádoru. „Představujeme na tři sta padesát druhů. Celkem asi tři tisíce růží,“ uvádí s tím, že nechybí ty od Fair Trade pěstitelů (férových k přírodě i zaměstnancům).

Floristé z Křimic a Nepomuku spolupracují na „květinové etiketě“ s expertem na slovo vzatým Ladislavem Špačkem, jehož poznatky předávají dále. „Například že na první rande se nosí pouze jedna růže,“ popisuje Veronika. A podotýká, že žádným faux-pas dnes už není květina ženou darovaná muži!

Se svými zkušenostmi se podělí na přednášce i Jiří Hemerle coby zakladatel Florey. Zasvětí do tajů metrových růží a poradí, jak mít kytky co nejdéle čerstvé. Nejvzácnější druhy? Přírodní černá růže Black Bacarra, Testarossa pěstovaná jen jediným zahradníkem na světě či Kawa+ z výběrových farem.

Výstava Florea ve strojovně Dolu Michal v Michálkovicích, 31. května 2019 v Ostravě.

Z dřívějších výstav v pražském Karolinu či v klášteře benediktýnů Rajhrad podle ní odchází návštěvníci spokojeni. „Ostrava je třetím městem, kde růže představujeme. A všechny tu i zůstanou něco věnujeme hospici a zbytek v poslední hodině výstavy rozprodáme po desetikoruně,“ zakončuje Veronika.