Před dvěma lety ji převzal Jozef Golis a podnik, který musí fungovat v každém městě, postavil na nohy.

„Lanařili“ jej už dříve, on ale dodržel nájemní smlouvy, které měl jinde. A teď má Jozef Golis už dva roky Radniční restauraci v dlouhodobém pronájmu.

Restauraci, která byla ještě nedávno častěji zavřená než otevřená, už opět plní lidé. „A mnozí se diví, že je otevřeno,“ říká pachtýř podniku Jozef Golis, jehož těší, že se lidé začínají vracet. Stejně jako svatebčané, kteří se v minulosti po svých obřadech museli na hostinu přesouvat jinam.

Vrátit Radniční restauraci zašlý lesk prý přitom nebyla žádná věda. „Bylo třeba dokoupit pár strojů konvektomaty, kotel na polévku, indukční sporáky a grily, nový účetní a pokladní systém. To ano, ale žádné stavební úpravy nebyly nutné. Bez problémů zde vaříme tisíc porcí, když máme nasmlouvaný catering, tak i dvojnásobek,“ popisuje Golis, co bylo třeba změnit.

Do úvah, proč za minulých nájemců restaurace nefungovala, se nehodlá pouštět. Jen zdůrazňuje, že on je zde v nájmu za stejných podmínek, včetně sazby za elektřinu. „Použili jsme stávající rozvody, žádné úpravy nebyly potřeba. Ve smlouvě mám standardní sazbu za elektřinu, která je úměrná tomu, co vyrábíme. Když jsem se tu přišel podívat, věděl jsem, že restaurace má potenciál,“ zdůrazňuje Golis, jedna z největších kapacit v Ostravě v oboru gastronomie.

Zúročil zde svou pětatřicetiletou praxi v oboru, kdy mimo jiné jezdil patnáct let s fotbalovou reprezentací či provozoval restauraci na Bazalech, kterou opustil před „dobou temna“ slezského klubu. „Když přišel Šafarčík, jehož historii jsem trochu znal, tak jsem si řekl, že součástí toho já nebudu. Že dvacet let stačí.“ Přes další podniky a hotely se pak dostal na… vlastně pod radnici.

Nejvíce lidí chodí pochopitelně na oběd, kde cena denního menu i přes zdražení zůstává na úrovni srovnatelné s okolními podniky. Současná restaurace láká i na speciální nárazové akce francouzskou kuchyni, zabijačkové hody, zvěřinu… „Zrovna v únoru plánujeme venku před restaurací lidovou zabijačku… prejt, jelita. Ať děti vidí, jak se plní jitrnice.“

Vedle restaurace, která s přilehlým sálem pojme až 300 lidí, funguje také sezonní terasa pro dalších 200 hostů. A s příchodem Golise se otevřel i nový bufet. „Děláme si vlastní bagety, chleby a chlebíčky, ciabatty, zkrátka věci, o kterých víme, že je lidé mají rádi a chodí tu pro ně.“

Lidé se do podniku začínají vracet. Mnohdy jsou prý překvapeni, že je zase otevřeno. Na výběr mají každý den ze čtyř masových a jednoho bezmasého jídla a polévky. Otevřeno je sedm dní v týdnu, v zimě šest.

Do běžného provozu navíc mnohdy přijde ještě catering, kterým je Golisův rodinný restauratérský klan vyhlášený. „To pak musíme vše překopat, nasadit noční směnu, nesmí to ovlivnit provoz,“ podotýká Golis, jenž sám do práce přichází jako první už ve čtyři hodiny ráno. Odpoledne jej pak střídá syn. K ruce má však i dceru a manželku.

Jeho tým čítá celkem kolem dvaceti lidí. „Nikdy jsme nešli do zavedené hospody, na Bazalech byla v roce 1992 zavřená, když jsme vzali Hotel Bonum, tak byl v ročním minusu dva miliony korun. I tady jsme to brali jako výzvu. Už před pětadvaceti lety se mě jednou ptali, jestli nechci jít na radnici. Tehdy jsme na to neměli personálně, ale ta myšlenka se mi vždy líbila,“ vypráví Jozef Golis, který si tak i po letech plní jeden ze svých dávných snů.