„Modřiny a rozlámané tělo jsem neměla jen po té první, seznamovací hodině, ale ještě hodně dlouho,“ směje se současná lektorka tance u tyče ze studia Motýlek. To sídlí v centru Ostravy a paní Ivana se zde objevila díky kamarádce Gabriele, která jí dala poukaz na úvodní lekci.
„Věnovala se nám tehdejší majitelka Marcela. Později jsem cvičila s výbornou lektorkou Monikou, která potom odešla na mateřskou a za náhradu doporučila právě mě,“ vzpomíná paní Ivana. Ve svém věku tak nastupuje před klientelu, které by mohla dělat mámu. A ta ji samozřejmě respektuje.
„Nejsložitější je v začátcích sladit pohyby při jednotlivých prvcích, a hlavně nabrat sílu… abyste prostě dokázali zvednout zadečky nad hlavu!“ popisuje lektorka. Pole dance ji nicméně neživí, pracuje ve společnosti vyrábějící nápravy pro železniční vozy. Je technolog a tráví tam spoustu času.
„K tomu mám domek, zahradu a rodinu. Pole dance cvičím i trénuji ve volnu. Dvakrát do týdne v Motýlku, pak sama doma,“ podotýká s tím, že i v jednom pokoji u Svobodových je instalována taneční tyč. A tu nově doplňuje též kruh na „příbuznou“ aktivitu aerial hoop (něco jako vzdušná akrobacie).
„Dceru tyč neoslovila a dospělý syn si vyzkoušel kruh,“ pokračuje paní Ivana, považující muže provozující tyto disciplíny za „kapku v moři“. Její ostravské poledancové lekce nicméně navštěvuje jeden hokejista a pamatuje u tyče i atleta či florbalistu. Chlapi v tom mají prý díky své síle výhodu.
„Na tyči si vždy perfektně vyperu hlavu. Ale pozor, nesmím při tom přestat přemýšlet! Vypnout si můžu dovolit třeba u běhu, ale u pole dance ne. Když se nesoustředím, kam dávám ruce, letím z té tyče dolů…“ dodává lektorka. Ve svém věku sice platí za raritu, ale chce pokračovat, dokud to půjde!