Jako první v republice začali jednat o odsunu sovětské posádky členové Občanského fóra (OF) ve Frenštátě pod Radhoštěm stalo se to již 8. prosince 1989. Tedy dříve, než se k tomuto stěžejnímu úkolu dostala nová politická reprezentace v Praze. Frenštátští prostě byli první.

Z Frenštátu do Moskvy

Tehdejší členové OF navázali kontakty se zástupci sovětské posádky a jednali o nutnosti odsunu. Ve městě byl 100. tankový pluk, 1047. dělostřelecký pluk a zhruba čtyři tisíce vojáků. Dodnes není jasné, proč právě ve Frenštátě jednali zástupci sovětské posádky s lidmi do té doby neznámými, kteří působili mimo politiku, zatímco jinde se uvolili konzultovat případný odsun toliko „s nejvyššími představiteli". Jednání se Sověty byl pověřen člen OF a tehdejší nový tajemník městského národního výboru Dalibor Norský, který s dalšími osobnostmi stál v čele místních politických změn.

První vlak sovětských vojáků opustil Frenštát pod Radhoštěm 26. února 1990. Frenštát se tak zbavil okupantů jako první město ze zemí někdejší Varšavské smlouvy.

Pozadí frenštátské výjimečnosti snad historikové později objasní. Tlak zástupců OF ve Frenštátě stále narůstal, konaly se nové a nové schůzky. Nakonec došlo k dohodě. První vlak naložený bojovou technikou vyrazil z frenštátského nádraží 26. února 1990. Bohumil Šoulák, který byl v té době výpravčím, vždy na vzpomínkových akcích k odchodu Sovětů z Frenštátu potvrzuje svou hrdost na to, že právě on zvedl k odjezdu prvního vlaku „via Moskva" plácačku. Už také proto, že z Frenštátu odešli sovětští vojáci vůbec jako první z cizího území, dříve než například z Německa.

Malá privatizace

Významnou událostí roku 1990, která zasáhla do života severní Moravy a Slezska, byla takzvaná malá privatizace. Šlo o první krok k tržnímu hospodářství a ke vzniku soukromých živností. Zákon k malé privatizaci byl schválen Federálním shromážděním v říjnu 1990. Dva měsíce nato byly zahájeny první dražby a lidé žasli, odkud vzali zájemci tak obrovské množství peněz. Byly to finanční prostředky z takzvané šedé zóny, často dražili veksláci, překupníci, někdy pocházely peníze ze zahraničí. Nicméně také banky na tento účel půjčovaly peníze ochotně. Často šlo jen o dvouletý pronájem, protože restituce a vracení majetku původním vlastníkům či jejich potomkům se teprve chystaly. Největší zájem byl o obchody se zeleninou, hospody, restaurace, kavárny, výrobny a řemeslnické dílny. Mnohé pak hned zkrachovaly, jiné vydražitelé nepřevzali, ale i tak „odteklo" z malé privatizace do Fondu národního majetku 32 miliard korun. Velká část prostředků byla z této částky odčerpána na uhrazení povodňových škod v roce 1997.

Havel navštívil Ostravu jako první

Václav Havel byl zvolen prezidentem Československa 29. prosince 1989. Jeho první návštěva v nové funkci vedla do Ostravy, kam zavítal již 3. ledna 1990. Doprovázeli ho místopředseda vlády Valtr Komárek, ministr práce a sociálních věcí Petr Miller a vedoucí krajského Občanského fóra Tomáš Hradílek. Jednání s představiteli města, kraje a řediteli největších podniků v regionu probíhalo v hotelu Atom. Poté se prezident sešel s profesory a studenty Vysoké školy báňské, odkud zamířil do Frýdku-Místku, kde se účastnil mítinku. Do Ostravy se ještě vrátil na připravenou obrovskou manifestaci. Byl bouřlivě přivítán zaplněným náměstím.

První komunální volby

První svobodné komunální volby v Ostravě po pádu komunismu se konaly 24. listopadu 1990. Nebyla to žádná velká sláva, volit přišlo jen 57,4 procenta voličů (celostátně 73,55 procenta). Zvítězilo Občanské fórum, které z 593 mandátů získalo 286. Již 5. prosince 1990 byl zvolen primátorem Jiří Smejkal (OF) a jeho náměstky se stali Milan Balabán (OF), Josef Jelínek (trojkoalice-Strana zelených), Radoslav Štědroň (OF) a Zbyněk Pražák (nezávislý za KDU). Zvolena byla také rada města. Byly to po čtyřiceti třech letech opravdu svobodné komunální volby.