Mně k tomu stačila hodinová procházka, abych se dozvěděla, že dvě provozovny v Ostravě-Porubě nabízejí „pedikůru" namísto pedikúry nebo že v cirkuse se můžete těšit na „drezůru", když správně je to buď drezura, anebo drezúra (protože v přejatých neboli cizích slovech nepíšeme v češtině nikdy „ů"). Kam se vůbec dnešní čeština ubírá?

„Dalo by se odpovědět, že žádný jazyk neexistuje ve vzduchoprázdnu a nezůstává stále stejný. I dnešní čeština žije pestrým životem a odráží vnější vlivy, jichž je nepoměrně víc než někdy před sto lety: dravá média a internet, masivní reklama ze všech stran, sociální sítě, globalizace a působení dalších jazyků, hlavně angličtiny, to všechno se do současné češtiny promítá," říká profesorka Jana Svobodová z katedry českého jazyka a literatury s didaktikou Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, kterou jsme požádali o širší osvětlení celé problematiky.

„Nedostatky v pravopise jsou někdy nepříjemné, nelíbí se nám, pokud si jich někde všimneme, ale většinou nebrání srozumitelnosti textu," dodává k mým příkladům.

Jazyk stále prochází vývojem. Jak se tedy mění?

V dynamické době se dynamicky mění i jazyky, čeština v tom není sama. To, co je třeba respektovat, pokud chceme psát a mluvit spisovně, se nazývá kodifikace. Známe kodifikační příručky typu mluvnic, slovníků nebo pravopisných pravidel. Je pravda, že i kodifikace se mění. Pro naši aktuální jazykovou situaci je charakteristická vyšší tolerance k jevům, které ještě kodifikovány nebyly, ale jsou na postupu a jsou vnímány jako náležité. Říkáme o nich, že se stávají součástí jazykového standardu. Odborníci proto mluví raději o standardizaci než o kodifikaci. Koho zajímá postup standardizace v konkrétních případech, může se podívat na webové stránky pražského Ústavu pro jazyk český.

Jak může člověk svou češtinu zlepšit? „Tady je každá rada drahá obrazně i doslova. Co se mluvy týká, existují třeba placené kurzy rétoriky pro dospělé. Někteří herci, například Jan Přeučil, jezdí se svými lekcemi, jež jsou užitečné těm, kteří se potřebují mluveným slovem prezentovat na veřejnosti. Ale jinak si myslím, že kvalitní základ má poskytnout každému škola, hlavně základní. Tam získáme návyky pro život a tam bychom se také měli naučit sledovat svou mateřštinu komplexně nejen jako soubor zákazů, příkazů, protivných pravidel a výjimek, ne jako ,školní předmět', který nám jde na nervy… Ale to by bylo ještě dlouhé povídání. Hodně záleží na učitelích češtiny a jejich otevřeném přístupu i na tom, aby o ,životě češtiny' i jejích perspektivách znali víc, než co najdou v učebnici. A dospělé veřejnosti slouží právě výše zmíněná a stále aktualizovaná Internetová jazyková příručka, kde zájemci rychle a pohotově najdou jevy různého druhu i pravopis slov," dodává Jana Svobodová.

Co konkrétně byste zdůraznila pro současnost a budoucnost?

Pravopis přestává být hlavní „modlou" a Pravidla českého pravopisu jedinou známou knihou o češtině. Když vyšla v roce 1993 inovovaná verze Pravidel s některými změnami, strhla se lavina nevole. „Nesahejte nám na pravopis!" tenkrát volali odpůrci změn a mysleli tím „Nesahejte na češtinu!". Ale čeština není jen pravopis. Osobně jsem ráda, že vznikla Internetová jazyková příručka na zmíněných webových stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR v Praze ta má část výkladovou a slovníkovou. Velmi snadno si tam můžeme vyhledat, co nás zajímá. Z výkladové části vznikla knižní publikace nazvaná Akademická příručka českého jazyka. Ta se stala hned po vydání v roce 2014 dokonce knižním bestsellerem. Shromažďuje to, na co se lidé nejčastěji ptali tedy nejen pravopis. Tím nechci tvrdit, že pravopis nepotřebujeme, a mrzí mě, že děti ze školy nevyjdou vyzbrojené pro život pohotovou a dobře ukotvenou znalostí pravopisu. Asi je to i daň za různé experimentální cesty ve školách v demokratické době. Podle mého názoru se dá i „nudný" pravopis učit zajímavě a podnětně.

Jste autorkou knížky Čeština na rozcestí. Vadí vám osobně nápadné chyby v nápisech, letácích, formulářích, knihách?

Vadí mi, když se ve veřejném prostoru chybuje tam, kde by vyjadřování psané nebo mluvené mělo být kultivované. Jde o prestižní situace. V soukromí ať si každý píše, jak ho napadne, nebo mluví nespisovně, to se nedá nikomu vyčítat, pokud si s okolím bez problémů rozumí. Knihy, obří billboardy, seriózní zpravodajství v médiích to je veřejný prostor, kde by čeština neměla být trapně mrzačena. Něco jiného je, že se nějaký jazykový jev mění třeba přicházejí nové výrazy nebo variantní koncovky. Pak se nedá sveřepě trvat na tom, co bylo kdysi. Ale ještě zpět k pravopisu: zlobí mě, když někde vidím velikou vývěsku s pravopisnou chybou. Protože pokud už si někdo zaplatí výrobu vývěsky, má se postarat, aby byla pravopisně v pořádku. Pořád patří na shledanou (psané zvlášť) nebo pedikúra a manikúra s dlouhým „ú", protože je to z latinského slova cūra (ve smyslu péče), a ne českého kůra (jako na kmenech stromů).

Jaký názor máte na užívání pražštiny v mluveném projevu, například ve filmech?

Pražština neboli obecná čeština je nejprogresivnější česká jazyková varieta. Zatím se chápe jako nespisovná, ale její postup je zřetelný a nedá se jí jednoduše postavit neprodyšná hráz. Je třeba rozlišit situace, kdy většině lidí nepřekáží (třeba jako komunikační kód v umělecké sféře), a kdy naopak hodně provokuje a zlobí ty, kterým je vnucována jako jediná možnost komunikace. Musím hned dodat, že my na severní Moravě a ve Slezsku jsme na tuto mluvu ve veřejném prostoru a v prestižních situacích výrazně alergičtější než třeba Češi, jimž každodenně slouží obecná čeština jako běžně mluvený jazyk. My zde takto nemluvíme, ale nezastírejme si, že některé prvky se už nešíří i sem.

Čemu jste se v souvislosti s češtinou v poslední době zasmála?

Tak takových věcí mám sbírku oživuji tím výuku na fakultách. Nejnovější přírůstek mám z rozhlasu slyšela jsem, že jistý „chrám je postaven z z Evropy dovezeného mramoru". To dvojí „z" není překlep. Nešikovný slovosled způsobil, že obě předložky se dostaly vedle sebe. Přestylizováním dostaneme verzi srozumitelnou a ničím nerušící: Chrám byl postaven z mramoru dovezeného z Evropy.

Anketa: Myslíte si, že Češi umějí česky?

Dana Bieláková, 30 let, Ostrava:

Lidé jsou obecně na tom s gramatikou špatně. Základ i/y málokomu co dnes říká. Nejčastěji se s tím setkávám na sociálních sítích.

Martin Skupník, 21 let, Ostrava:

Všimnu si toho, ale neřeším to. Mám jiné věci na práci.

Denisa Grácová, 30 let, Ostrava:

Vadí mi to. V dnešní době, kdy máme facebook, je to hodně vidět. Spousta lidí neovládá ani základy, v podstatě jim na tom asi ani nezáleží, neřeší to. Je jasné, že občas se nějaká ta chybička vloudí, to se může stát každému. Ale v momentě, kdy se někdo vyjádří k tématu na sociálních sítích a v jedné větě má pět chyb, tak to mi vadí hodně. Většinou jde o maminky na mateřských dovolených, které se nudí, a je poznat, že jsou z jiných sociálních vrstev… Shrnula bych to asi tak, že pokud udělá chybu chlap, tak je to úsměvné a nevadí mi to. Ale u žen je to ostuda, mají být vzorem pro své děti, a tudíž by měly některé věci ovládat.

Lukáš Češka, 20 let, Stonava:

Názor na úroveň českého jazyka v České republice je bídný, sám jsem dyslektik a mám s českým jazykem trochu problém. Podle mě český jazyk zaniká.

Věra Skupníková, 60 let, Ostrava:

Všímám si, že Češi neumí česky, hlavně na sociálních sítích.

Zdenka Kleinová, 68 let, Ostrava:

Mladí skutečně zkomolí všechno.