Potkat ji můžete na spoustě linek, jedenáctku a dvojku má ale nejraději. Poznáte ji jednoduše kromě neustálého optimismu jí v přední části vozu visí speciální pravidla. Jiná, než obsahuje přepravní řád dopravce.

Její „patero“ káže: usměj se, omluv se, nerozčiluj se, netrap se a raduj se. A lidé to dodržují! „I kolegové si dělají legraci: ‚To není možné. Ty jedeš pozdě, a lidi vystupují, usmívají se a ještě ti popřejí hezký den‘,“ směje se Věra Černotíková. „Jeden klučina nedávno psal na sociálních sítích, že to tam beztak dávám právě proto, že jezdím pozdě,“ prozrazuje Věrka. Přiznává, že jezdí. A často! Ale stejně se tomu zasměje jinak by to v její tramvaji ani nešlo.

Na palubě čtyřiapadesátileté řidičky platí speciální pravidla od 9. června 2016. Inspirovala se jimi u syna, který je má doma v obýváku pro svou malou dceru. Lehce je upravila pro potřeby cestujících a vyjela s nimi na trať.

„Přemýšlela jsem, jak lidem zpříjemnit cestu. Ještě jako cestující jsem se bavila pozorováním výrazů lidí. A nyní to dělám ve zpětném zrcátku, když se pozastaví u pravidel nejdřív údiv, co to je, pak zamyšlení při četbě a nakonec lehký úsměv. Můj záměr byl vyloudit aspoň jeden úsměv denně,“ podotýká Věrka. Dnes už jede každou směnu nad plán.

Řidička tramvaje v Ostravě Věra Černotíková

„Lidé přijdou, poděkují, někteří si to i fotí. Zatímco kluci u autobusů většinou jezdí svoje linky, u tramvají se střídáme. I proto jsem tím chtěla trošku vystoupit z anonymity. Říct, že nejsem nějaká řidička, ale řidička Věrka. Lidé mě tak i zdraví a loučí se se mnou. A tím zpříjemňují den i oni mně,“ těší usměvavou řidičku.

FANDÍM S VÁMI!

Tramvaj si oblíbila nadevše a za nic by neměnila. Dokonce i když ji posílají jako vsuvku či posilový spoj na zápasy Baníku. Trest? Kdeže. Věrka s baníkovci jezdí spíše za odměnu. Ani od nich totiž žádné negativní reakce nemá. „Mám to vyvěšené i po zápasech a kluci mi ještě nikdy tramvaj nezničili,“ říká Věrka a přiznává, že baníkovce má „posichrované“ ještě jinak. „Za čelním sklem mám tabulku Fandíme s vámi! A myslím to vážně. Sama fandím. V Ostravě to ani jinak nejde!“

Její záměr byl, aby si baníkovci tabulku spojili s pravidly v tramvaji. A účel to splnilo. „Jednou jsem po zápase zaslechla: ‚Dívej, to je ta naše řidička. Tady má pravidla.‘ To mi udělalo velkou radost,“ konstatuje Věra Černotíková.

Kromě baníkovců jí pravidla chválí také lidé jedoucí ze Stodolní a Věrka má vypozorované i to, kdo si jich všímá. „Rozhodně ne každý. Ale takové malé dítě anebo opilec si jich všimnou vždy,“ směje se a hned zdůvodňuje: „Opilec se musí na něco soustředit, aby se udržel na nohou, a děti zase upoutá každá nezvyklost.“

Má téměř vědecky prokázáno, že osazenstvo její tramvaje je více úsměvavé než u kolegů. A mívá i méně černých pasažérů přestože nejraději jezdí v tomto ohledu na problémovějších linkách 11 a 2. Třeba v Praze by se ale s tramvají jezdit neodvážila a za volant by neusedla ani do autobusu a trolejbusu. Se svou úsměvnou tramvají si bohatě vystačí.

Pravidla v tramvaji paní Věrky