Vázání uzlů propadl ve dvaadvaceti letech, když začal vést turistický oddíl. Dnes je mu sedmačtyřicet a vzpomínek má na rozdávání. Petr Holuša dokázal brilantně skloubit své tři koníčky – turistiku, vázání uzlů a lodní modelářství. A vše dokázal s trochou vůle a odhodlání spojit tak, aby jednou podobný vztah měly stovky dětí.

V sobotu se v Centru volného času v Ostrčilově ulici konal už pětatřicátý ročník Uzlařské regaty. Soutěž, kde lidé – od nejmenších špuntů po staré veterány – soutěží o to, kdo nejrychleji a nejlépe uváže šestici základních uzlů. A také soutěž, která 18 let měla stále stejného ředitele – Petra Holušu (na fotografii).

close Petr Holuša info Zdroj: DENÍK / Petr Jiříček zoom_in

„Regata je o tradicích. Za 35 let jsme pouze jednou, když se opravovala tělocvična, vázali jinde než tady. Celou dobu se váže pořád těch samých šest uzlů a pokaždé na osmi drahách. Mění se pouze technika,“ popisuje Holuša a vypráví, jak se od stopek a ručního zapisování přešlo na čistě elektronický systém záznamu.

Proč muži zvanému Soptík vázání uzlů tolik učarovalo? Co jiného se děti o uzlech kromě jejich vázání naučí? A jak se z poměrně drobné záliby může stát společenská událost pro stovky lidí? Více čtěte v pondělním vydání Moravskoslezského deníku.