Ve světě modelingu se pohybuje už dlouho. Paradoxně je známější v zahraničí než v rodné zemi, což je dáno hlavně tím, že se nezúčastnila žádné prestižní soutěže krásy. „Já jsem vlastně pořád hodně stydlivá. Nejvíce ze všeho mi vyhovuje focení. Jsem trochu nesvá i z módních přehlídek. Focení je pro mne mnohem lepší, komornější, klidnější,“ říká Monika Rohanová, která je ve světě modelingu zcela výjimečným stvořením.

A to nejen proto, že je hrdou členkou ultras Baníku, navíc má vystudovala práva. „Pokud bude příležitost, určitě bych se chtěla v budoucnu k právu vrátit. Zatím to ale nijak neřeším, nemám konkrétní představu jak. Na škole mě bavilo nejvíce trestní právo, ale státnice mám i z dalších oborů,“ uvádí Rohanová.

Jako úspěšná modelka musí dbát na dobrou životosprávu a ideální postavu, která je pro její současnou práci nutností. Pomáhá jí k tomu i to, že nejí maso. „Jsem veganka, předtím jsem byla vegetariánka. Ale vyrostla jsem v klasické české rodině, která jí maso,“ upozorňuje Rohanová, která podle svých slov jí stejně, jako běžný smrtelník. „Jsou modelky, které drží diety, aby byly hubené. Některé, jako třeba já, se nají normálně, ale pak hodně cvičí. Já běhám. Dvakrát, třikrát týdně zhruba těch třináct kilometrů. Úplně jsem tomu propadla, je to úžasný relax. Já bych asi bez toho sportu úplně modelingovou postavu neměla.“

Poprvé o tom, že přestane jíst maso, uvažovala ve 14 letech. „Od mala jsem měla ráda zvířata. Řekla bych, že v té době i víc než lidi, takže jsem je chtěla chránit, a ne je jíst,“ přiznává modelka, jejíž začátky s vegetariánstvím nebyly vůbec jednoduché. „V té době ještě nebylo v Česku dobré povědomí o veganské a vegetariánské stravě, zejména o jejich výživných hodnotách. Mamka se obávala, že mi budou chybět vitamíny a bílkoviny k vývinu v pubertě. Řekla mi, že dokud budu bydlet u ní doma a nebudu plnoletá, tak budu maso jíst,“ říká pobaveně Monika, která se na maminku kvůli tomu ale nezlobí a nikdy nezlobila. „Maso jsem nejedla moc často, ale vegetariánka jsem nebyla. Tou jsem se stala opravdu až pár měsíců před osmnáctými narozeninami, kdy jsem začala trávit víc času se svým bývalým přítelem, který byl vegetariánem. K veganství jsem se dostala až před pár lety,“ pokračuje s hrdostí v hlase.

Ani přerod s vegetariánky na veganku nebyl úplně hladký. „Byla jsem veganka rok, pak jsem se vrátila k vegetariánství s tím, že budu jíst co nejvíc vegansky. Šlo spíš o to, že při rodinných návštěvách jsem nechtěla dělat problémy. Naši nevěděli, co mi mají uvařit a já je nechtěla zklamat. Bylo mi líto, že něco připravovalo a nedošlo jim, že vegani třeba nejí ani máslo.“

V posledních dvou letech už je ale zarytou vegankou. „Na rodinných oslavách nic nejím a vždy jídlo slušně odmítnu, než abych ustupovala od svých názorů a přesvědčení.“

A v tomto trendu bude pokračovat i o letošních Vánocích, které budou pro ní zcela výjimečné. „Poprvé je strávím v Londýně. Přiletí za mnou taťka a půjdeme se určitě podívat do Windsor Castle. Angličani slaví Vánoce až 25. prosince, takže na Štědrý den bude otevřeno, a bude to podle mě magické,“ plánuje Rohanová.

Zavzpomínala i na to, co nejčastěji o Vánocích večeřela. „Dokud jsem byla jen vegetariánka, tak mi mamka nebo taťka, podle toho u koho jsem byla, dělali místo kapra smažený sýr, nebo sojové plátky. Od té doby, co jsem veganka, si sama dělám veganský luštěninový karbanátek. A salát dělám z veganské majonézy bez vajíčka a šunky,“ podotýká.

Klasické vegetariánské ani veganské vánoční jídlo podle ní neexistuje. „Nebo já o něm nevím,“ směje se. „V Česku podle mě frčí u vegetariánů smažák a vegani to asi mají vždycky podle chuťových preferencí. Já se třeba snažím jíst méně soji, která není zrovna moc zdravá, takže spíš ty luštěninové karbanátky.“

Život v Londýně jí maximálně vyhovuje. A to i proto, že skoro ve všech obchodech, restauracích, kavárnách, pekárnách mají suroviny nebo jídla pro vegany a vegatariány. „Tady je zcela běžné, že na každé potravině nebo v jídelním lístku je označení V nebo VG.“

I když šla v Česku gastronomie celkově za poslední roky hodně nahoru, stále v jídelních lístcích restaurací nachází chyby v bezmasých jídlech. Takovou klasikou nabízenou pro vegetariány je smažený sýr se šunkou. „Ano, šunka je maso a byl to živý tvor, takže to opravdu není bezmasé jídlo. V Ostravě už teď máme dvě veganské restaurace, a pár dalších vegetariánských, takže pokud jsem doma a zrovna si nevařím, tak chodím hlavně tam. To samé v Praze, kde už chodím spíš jen do veganských restaurací, kterých za posledních pár let přibylo neskutečně hodně. Z toho mám velkou radost. Kdo chce nějakou z nich vyzkoušet, doporučuji si stáhnout aplikaci Happy Cow, která vyhledává veganské a vegetariánské restaurace v okolí. Ta vás určitě nezradí,“ dodává Rohanová.