Lidé, kteří bydlí mimo sídliště, mají stromky odkládat do sběrných dvorů. Vánoční stromečky OZO sváží na kompostárnu v Ostravě-Hrušově, zde je drtí a používá k výrobě kompostu.


>> GLOSA ONDŘEJE NOSKIEVIČE

Poslední sbohem

V živé paměti mám slzavou scénu z předškolního věku. Byly Hromnice, z obýváku se ozývalo řezání pily, předsíní otřásal můj vzlykot a do toho maminka – ve snaze mě utěšit – zpívala srdceryvnou píseň Stromečku, nechoď spát!

Na prvním stupni základky jsem loučení s jehličnatým symbolem nejkrásnějších svátků v roce snášel o poznání lépe. S nadšením jsem – tehdy už ke konci ledna – pozoroval tatínkův zlepšovák, totiž defenestraci celého toho odstrojeného chudáka na trávník před domem, a ochotně jsem luxoval spadané bodliny novým vysavačem.

Pravda, bývalo mi líto kamarádky z vedlejšího vchodu, u níž kvůli náboženské tradici nosili zelené pometlo k popelnici již na Tři krále. A dojal mě i zdrcující osud spolužáka z lavice, kterému matka zákeřně zrušila vánoční výzdobu, když byl u mě na dvouhodinové návštěvě. Měla to tehdy do puntíku promyšlené: s novými skutečnostmi ho seznámila, když ji naši při vyzvednutí syna přemluvili na kávu, Honzík se vyvztekal u nás a doma už byl zase svatý klid.

V sobotumě podobné poslední sbohem čekalo znovu. Na rozdíl od útlých školních let se ale na celou věc dívám mnohem pragmatičtěji: po měsíci uvidím z kuchyně televizi opět v celé její šířce.

ČTĚTE TAKÉ:Vánoční výzdoba mizí z ulic