„Samohonka, lavorovica. Prostě ty čiré domácí pálenky ze všeho možného ovoce, které tady bylo k dispozici,“ komentoval chutě starých havířů Miloslav Rucki. Průvodce z historického Dolu Michal a spoluautor knížky o kulinářských specialitách „Hornická kuchařka“ narazil při psaní i na obyčeje vážící se k Velikonocům.
„Ale, ať jsou představy o chlapech ze šachty jaké chtějí, o kořalce u nich svátky prvoplánově nebyly,“ vysvětloval s tím, že prim hrály právě tradice spojené se šachtou i vírou. Nalévalo se až posléze a kromě slivky (jak dříve pojmenovávali havíři prakticky všechno čiré a vysokoprocentní) to býval rum. Sladké likéry, ty jen po výplatě…
Velikonoce a důlní koníci
Velikonoce měli každopádně horníci na Ostravsku spojené s jejich důlními koníky. „Tyhle pomocníky vyváželi koňaři na Zelený čtvrtek na povrch a na Velký pátek je vyhřebelcované vodili na šachtách i v ulicích okolo nich,“ popisoval Rucki polozapomenuté specifikum minulých časů. Havířské jízdy byly na dolech Anselm, Hubert, Ida.
„Také toho daleko více, než o popíjení, víme o svátečních jídlech,“ konstatoval Rcki. Konec masopustu tak znamenal kreple (koblihy), syrové (tvarohové) koláče či vdolky se zelím. Velmi důsledný půst na Velký pátek naopak polévky (chlebačku, česnekačku), jidáše či rybu (herynka). A ovšem, beránci, ti se krájeli až na Bílou sobotu.
Z kuchyní v ostravských hornických koloniích voněly i jarní polévky se zajímavé směsi – pampelišek, kopřiv, žebříčku, špenátu – které robky (hornické ženy) zdobily sedmikráskovými kvítky. I jinak tvrdí chlapi ze šachet prý cítili pokoru při podávání svěceníku, mazance žehnaného farářem. Na stolech byly i šoldry či muřiny (klobásky).
„Šmigrust samotný se jinak od zbytku regionu příliš nelišil. Chodilo se s karabáči od rána,“ tvrdil Rucki. Podobně jako dnes malované vajíčka pro děti, štamprle „gořaly“ pro starší. Pijatyku jako takovou si horníci dovolili až po návštěvě kostela. Rozhodně však do sebe neobraceli takzvané vlajky (zelenou s fernetem, to je nový recept).
„Znáte vy havířské velikonoce jinak?“ zakončil Rucki s výzvou pro pamětníky. Kteří by mohli napomoci k dalšímu doplňování historie.
K TÉMATU
Záchytka: Na svátky se chystali, služby však neposílili
Velikonoční věnec se objevil i na dveřích zařízení, které – ačkoliv neplánovaně a neradi – každoročně určití šmigrustníci poznávají. Tedy na vstupu na záchytku v nemocnici ve Frýdku-Místku, která ostatně vznikla krátce před příchodem jarních svátků v roce 1997. „Denní vytíženost průměrně čtyři klienti,“ sdělila mluvčí nemocnice Jana Březinová s tím, že opilců se zde vejde osm. Noc je vyjde na 2300 korun. Velikonoce popisoval personál podobně jako víkendy či svátky, se „stabilní“ klientelou rekrutující se zejména z osob bez přístřeší. „Když je chladno a škaredě, bývá obsazeno více,“ uvedla Březinová k záchytce. Posílení svátečních služeb zde neplánovali.
