„Hallelujah,“ zní druhou neděli v listopadu před areálem Savarin (starším známým též jako Stalingrad) na sídlišti Hrabůvka. Ježíše tu velebí ostravský sbor protestantské církve vycházející z biblických poselství, české národní tradice i americké „dynamické“ náboženské praxe.
Radek hraje na kytaru, jeho žena Hanka zpívá, věřící stojí – okolo židliček označujících vymezené prostory pro dvacet lidí – a mávají rukama. Kdoví, komu to vadí? Kromě pěší hlídky dvojice strážníků jich totiž v blikajícím služebním voze přijíždí dalších pět. Prý reagují na udání od občana.
Petra coby představitele i pastora sboru ruší při výkladu biblického příběhu o příchodu Ježíše Krista do Jericha. Zpod roušky jim musí vysvětlovat, že shromáždění mají v daném čase i na daném místě povolené až do konce listopadu (nemluvě o ústavě). Strážníci mizí za potlesku věřících.
„Vyzdvihujeme ho nad nad našimi rodinami, životy, tímto městem i národem,“ adoruje Petr křesťanského spasitele. Modlí se za vládu, za ty u moci – aby přijímali správná rozhodnutí – i za ty v první linii bojující proti čínské koronavirové nákaze. A zdůrazňuje, že nejde o antirouškový trucpodnik.
„Pokud mají tu potřebu se scházet,“ uvádí paní Eva ze sousedního paneláku venčící právě zlatě zbarvenou fenečku buldočka jménem Zlatíčko. Církev víry Milost sídlící v objektu Savarin prý chápe. Jen docela nekorektně tahá pryč dotírajícího psa se slovy: „Protestante jeden, neprotestuj!“
Představitelé sboru jsou každopádně s návštěvností a atmosférou venkovní bohoslužby spokojeni. „Lidé potřebují povzbuzení, a to v dnešní době platí dvojnásob. Chtějí slyšet dobré zprávy, což jim z bible prostřednictvím poselství Ježíše Krista zprostředkováváme!“ podotýká pastor Petr.
„Modlím se, proč mi Bůh nepomáhá, mám hrozný život…“ hledá ke konci setkání u členů Církve víry Milost pomoc pán hovořící směsí češtiny, polštiny i slovenštiny. Ten má už dopoledne docela upito a opasek povolený až ke kolenům, přesto mu pastor s dalšími věnují ještě svůj čas a slovo.
Jehovisty ani virus nezastaví…
Veřejnosti daleko známější odnož křesťanů – Svědkové Jehovovi – se v listopadu též více aktivizují. „V souladu s aktuálně platnými protiepidemickými opatřeními zahajujeme kampaň na celosvětové úrovni,“ uvádí jejich mluvčí Milan Navrátil s tím, že jde o distribucí vydání časopisu Strážná věž s názvem „Co je Boží království?“. I v moravskoslezském regionu jehovisté podle něj oslovují činitele na úrovni obcí, měst i kraje, média i firmy – hlavně ty s větším počtem zaměstnanců. „Boží království hlásáme nadále navzdory světovým válkám i totalitním režimům. Zabránit tomu není schopen ani virus, byť nás omezil především v bezprostředním kontaktu. Naše služba se modifikovala, využíváme tak možnost oslovovat lidi bezpečným způsobem. Dopisy, telefonem, e-mailem, zoomem…“ říká Navrátil.
