„Libor Hájek, Libor Hájek,“ burácela tělocvična základní a mateřské školy v Hošťálkovicích, zatímco nyní velebený obránce teprve vstupoval do budovy.

Pravda, některé překvapilo, že hokejový obránce a mistr světa Libor Hájek tráví chvíle osobního volna právě v Hošťálkovicích. „Když jsem byl draftovaný do Tampy, potkal jsem holku. Poznali jsme se před osmi lety v Tampě na Floridě a náhodou to byla Češka z Ostravy, vyrůstala ve Svinově. Takhle jsem se díky své ženě stal Ostravákem,“ vysvětlil svou vazbu na Ostravu Libor Hájek.

V tuzemské extralize zanechal stopu v Kometě Brno a poté, kdy zvládl přes stovku zápasů v dresu New Yorku Rangers ve slavné NHL, tak nyní se činí v Dynamu Pardubice. Jak přiznal při besedě se žáky, do zámoří by se rád vrátil. Možná mu k tomu napomůže i čerstvý úspěch.

Colours of Ostrava, ilustrační foto.
Seriál Deníku před Colours of Ostrava: jak se bude platit, do čeho jídlo a pití

Pro žáky, kteří se o narychlo zorganizované páteční akci dozvěděli prostřednictvím zpráv rodičům až ve čtvrtek večer, to bylo milé překvapení k sobotnímu dni dětí. Nejenže potkali mistra světa, ale potom už se ani neučili. „Nedokázali by se soustředit,“ přiznal starosta Hošťálkovic Jiří Jureček.

Děti dorazily oděné v dresech, s hokejkami v rukou i vlajkami na tvářích. I tělocvičnu stihli nazdobit, byť základ vznikl už během šampionátu. A hokejistu i obdarovali – další zlatou medailí, bruslemi i hokejkou. Novopečeného mistra světa nejprve zpovídal sám starosta, poté Hájek losoval ze vzkazů, které mu ráno sepsali sami školáci. A nešlo o tuctové dotazy, ale mnohdy o otázky „na tělo“.

Jak jsme slavili? Na to jste ještě malí

„Kdo rozbil pohár?“ zněla jedna z nich, na kterou Hájek, možná lehce diplomaticky, odpověděl jasně: „Tak nějak my všichni,“ řekl k utrženému uchu. „Kustodi pohár opravovali v jedné hospůdce, zavřeli se s ním do ústraní na toaletu a nějak ho tam spravovali,“ prozradil Hájek, co se následně dělo s kopií originálního poháru určenou k oslavám, která se hráčům rozbila hned den po triumfu před desetitisíci lidmi a v přímém televizním přenosu na Staroměstském náměstí.

„Jak jste oslavili titul?“ zněl další ze zvídavých dotazů. Odpověď sice byla už méně uspokojivá, zato pobavila. „Na to jste, děcka, asi ještě malí,“ řekl rozpačitě Hájek po chvíli uvažování. Je jasné, že oslavy prvního titulu mistrů světa po dlouhých 14 letech byly bujaré. Školáky ale také zajímalo, proč hokejisté – a sportovci obecně – neustále v rozhovorech říkají „tak určitě“ (otázky se prý opakují), kdo byl nejtěžší soupeř (USA), kdo byl Hájkův hokejový idol (Jaromír Jágr a Marek Židlický) nebo kolik hokejek za sezonu zlomí (30 až 40).

Fotografováno před premiérou Šikmého kostela v Divadle Petra Bezruče v Ostravě.
„Lidé z kraje by měli být více hrdí,“ říká v rozhovoru Karin Lednická

Ne vždy ale Hájek z krabičky vylovil otázky. Některé vzkazy navíc byly hodně odvážné. „Jsem svobodná,“ napsala stručně a jasně jedna ze školaček druhého stupně ZŠ. Velký zájem o hokejistu byl také mezi kantory a přítomnými úřednicemi z místní radnice. Přítomní se fotili nejen s Liborem Hájkem, ale i jeho zlatou medailí. Hitem v podstatě přes noc zorganizované akce byly podepsané papuče, jeden ze školáků ale k podpisu přitáhl doslova celý šatník.

Pro děti byly k podpisu připraveny narychlo vytištěné fotky, na poslední už se ale nedostalo. Kdo bude chtít, může si hokejistu odchytit, následující dny, možná i týdny zůstane doma. „Teď budu v Hošťálkovicích jezdit na kole a běhat se psem,“ řekl a poskytl i vodítko – jde o hnědého labradora. „Aspoň po něm můžete pokřikovat: Libore, přidej!“ nechal se atmosférou strhnout starosta.