Vítkovické oslavy a vyhasínající Kometa

Slavnostní atmosféra vítkovických oslav posledního titulu před třiceti lety jako by se přenesla i na domácí hráče, kteří v červených retro dresech rozhodně nedělali svým předchůdcům žádnou ostudu. Svůj obdiv k mistrům z roku 1981, kteří utkání přímo v hale sledovali, dali současní rytíři najevo tím nejlepším způsobem.

Po ledě od začátku létali jako nadzvukové stíhačky a Brňané, kteří se rvou o účast v play off, se nestačili divit. Už během úvodního zahřívacího kolečka přiletěly na Trvaje čtyři velmi nebezpečné navštívenky, ale ten odolával. Poprvé kapituloval šestatřicetiletý gólman Komety v polovině první třetiny, kdy dvě vteřiny před vypršením přesilovky tečoval Malíkovu dělovku od modré dříč Húževka.

Jeho trefu musel po dlouhých minutách potvrdit až videorozhodčí. „Stejně jako v minulém zápase jsme inkasovali sporný gól poté, co jsme téměř ubránili oslabení. Utkání se přerušilo a ta branka nás trochu srazila na kolena,“ řekl trenér Brna Ladislav Lubina.

Jako správný kapitán se ukázal Jiří Burger, který byl tím vůbec nejaktivnějším. Právě on už po padesáti vteřinách druhé třetiny rozjásal téměř vyprodanou arénu poté, co přebral přihrávku od Szturce, stahovačkou vyškolil dva zkoprnělé Brňany a bekhendovou ranou po ledě zvýšil.

„Po první kličce jsem chtěl už střílet, ale najednou se tam objevil ještě jeden hráč, tak jsem to stáhl do strany a vystřelil. Chtěl jsem to dát do protisměru, se štěstí to tam propadlo,“ vykládal po utkání čtyřbodový Jiří Burger.

Ostravané byli nadále aktivnější. Hostující hráči stříleli, bojovali, ale góly nepřicházely, což Kometu sráželo dolů. O tři branky to bylo v závěru druhého dějství. Rychlík Tomas se prodral před Trvaje, který sice stačil jeho pokus vytěsnit betony, ale k puku se dostal Burger, kterému nezbývalo nic jiného, než zakončit do odkryté klece.

Poslední, alespoň malinkou naději vzal Brnu Ujčík, kterého po chvilce váhání našel Szturc. Osmatřicetiletý vítkovický matador s naprostým klidem rozjásal více než osm tisíc natěšených domácích fanoušků, kteří se dočkali i oblíbeného búra. Ten trefil Huna, když lízl ránu ostřelovače Malíka.

„To vítězství jsme vybojovali. Chtěli jsme, dřeli a šli si pro za třemi body. Předvedli jsme bojovný výkon, který byl korunován vysokým vítězstvím. Skvělý utkání odchytal Málek, který přitom šel do branky se sebezapřením (problémy s prstem na ruce – pozn. aut.). Příjemně nás překvapili diváci, kteří končili zápas mexickou vlnou. Někteří ale nepochopitelně odešli před koncem,“ kroutil hlavou vítkovický asistent Zdeněk Moták.

Hostům nepomohla ani přítomnost majitele klubu Libora Zábranského na střídačce. „Jsme zklamaní o to víc, protože jsme nejen že nezískali žádný bod, ale hráli špatně. Když člověk vidí tu bezradnost…,“ klopil oči Lubina.

Burger pálil, Málek čapal. Tkanička ho nerozhodila

Slavnostní podvečer oslav třiceti let od posledního titulu zvládli náramně. Vítkovický kapitán Jiří Burger se trefil dvakrát, navíc stačil ještě dvě branky připravit svým spoluhráčům. Gólman Roman Málek lapil všech třicet pokusů Brňanů a po zápase se radoval z druhého čistého konta v sezoně.

„Jsme rádi, že když tady byla ta oslava a my nastoupili v retro dresech, tak se nám zápas náramně povedl. Vyhráli jsme 5:0, Málič (Málek) vychytal nulu. Máme velkou radost, protože jsme měli z toho zápasu obavy. Brno hraje o všechno, navíc nám se v poslední době moc nedařilo.Teď jsme ale podali parádní, zodpovědný výkon s velkým nasazením a vyhráli zaslouženě,“ byl přesvědčen Burger. „Třikrát jsme v sezoně s Brnem padli a už jsme potřebovali vyhrát,“ hlásil Málek.

Domácí nastoupili do zápasu v replikách dresů, které měli v roce 1981 hráči Vítkovic na sobě, když slavili v Gottwaldově po výhře 4:2 zisk mistrovského titulu. „Strašně se mi ty dres líbí, jsou moc pěkné. Vůbec by mi nevadilo, kdybychom v nich hráli i příště,“ smál se Burger.

Červený dres byl oproti těm dnešním bez reklam a děrování. U krku měli hráči véčko a tkaničku, což nikomu nevadilo, až na jednu výjimku. „Musel jsem si tu tkaničku vyndat, protože se mi lepila na helmu, na suchý zip. Ale jinak nebyl s dresem žádný problém. Červenou barvu mám rád, navíc ty dresy jsou vážně moc pěkné. Všichni jsme vypadali dobře,“ usmíval se Málek, kterému se změna oproti tradičním bílím barvám hodila. „Pro mě bylo lepší, že jsme hráli celí v červeném. Lépe jsem viděl naše hráče. Bylo to výraznější,“ dodala třiatřicetiletá vítkovická jednička.

Miloš Říha: Titul s Vítkovicemi? Nádhera

„Pytláku, ty sis vždycky dělal, cos chtěl,“ vítali Miloše Říhu s úsměvem jeho bývalí spoluhráči na oslavě historicky druhého a zároveň posledního vítkovického titulu před třiceti let, kam dorazil jako poslední. Bývalý skvělý hráč a nyní uznávaný kouč, který momentálně působí v ruské KHL u týmu Atlant Mytišči, si udělal v nabitém programu čas a dorazil do ČEZ Arény za svými kamarády. „Chtěl jsem se pozdravil s kluky, které jsem dlouho neviděl. Bylo to krásné vzpomínání,“ přiznal dvaapadesátiletý Říha, který v rozhodujícím utkání na ledě Gottwaldova přispěl k výhře 4:2 a zisku titulu dvěma brankami.

Ještě ve čtvrtek jste hráli ligový zápas v Nižněkamsku. Asi jste si musel pořádně máknout…

Letěli jsme v noci zpátky do Moskvy, přistáli někdy v jednu hodinu. Trochu jsem si zdřímnul a už v šest hodin ráno jel na letiště. V devět hodin mi to odlétalo do Prahy, kde jsem chvíli počkal a nabral směr Ostrava.

Údajně jste si vezl i výstroj a chtěl hrát…

Původně jsem si myslel, že bude nějaký slavnostní zápas, ale včas jsem se zeptal a dozvěděl, že se nic takového nechytá. Nakonec jsem jí sebou netahal.

Reprezentační přestávka vám teď přišla vhod, mohl jste díky tomu přiletěl a oslavit titul z roku 1981 se svými kamarády…

Vyšlo to ideálně. Hlavně jsem chtěl vidět kluky, se kterými jsem se dlouho neviděl. Navíc je dobře, že máme soustředění v Česku, takže se nemusím hned vracet zpět do Ruska. Všechno jsem to spojil.

Viděl jste se během těch třiceti let s někým z mistrovského tý­mu?

Skoro vůbec. Snad jen s Karlem Dvořákem jsme se párkrát vídali, když jsme hráli, nebo Mírou Venkrbcem. Řeknu to na rovinu. Není na to čas. Když přijedu domů, tak hned odlétám k moři, abych si pořádně odpočinul. Do Ostravy se dostanu jen zřídka.

Vzpomínky musejí být o to krásnější, že to byla vaše první sezona ve Vítkovicích…

Jak bych to zhodnotil jedním slovem? Prostě nádhera. Já přišel z vojny. V Jihlavě se mi na titul dosáhnout nepodařilo, tehdy jsme skončili stříbrní. Ve Vítkovicích to bylo hodně srdeční, přišel jsem do fantastického týmu, kde byli reprezentanti Franta Černík, Láďa Svozil, Míra Fryčer, do toho Česťa Šindel, který vždycky vychytal penalty. Dobře si vzpomínám, že jsme mnoho zápasů dotahovali, v průběhu sezony ztráceli na prvního až deset bodů. Měli jsme ale vynikající partu starších hráčů, kteří nás mladší drželi. Nesmím zapomenout na výborné trenéry, kteří dali mužstvu tvář. Drželi jsme pohromadě a ten titul si uhráli společně.

Poslední zápas v Gottwaldově, to byly asi pořádné nervy. Museli jste vyhrát, přitom po druhé třetině prohrávali 0:1…

Nejhorší na tom bylo, že Zlín byl úplně v klidu, protože v minulém zápase zachránil ligu. Nám naopak chyběl ten poslední a nejtěžší krok k titulu. Už před zápasem s námi trochu šprýmovali a to pokračovalo i během zápasu. Když jsem šel na poslední buly s Petrem Leškou tak si pamatuji jeho slova. Ptal se mě: „Ty se bojíš?“ Já mu na to odpověděl: „Tak mi to vole nechej (smích).“ Naštěstí se to buly podařilo vyhrát a my dali gól. Titul byl krásný. Vítkovice na něho čekaly 29 let, a i pro ty starší hráče to byl obrovský dárek.

Vítkovicím by teď titul slušel. Taky na něj už dlouho čekají. Sledujete, jak se jim daří?

Jasně, dívám se, jak jim to jde. Vítkovice by si to zasloužily, ale je tady spousta dalších hladových soupeřů. Já jim ale věřím. Mají kompaktní mužstvo, něco jako jsme měli my. Když za to zatáhnou, a ke hvězdám se přidají mladí, mají velkou šanci.

Jak dlouho se zdržíte v Ostravě?

Už ovíkenduodjíždím na soustředění do Harrachova, kde za mnou dorazí i mužstvo. Čeká nás pětidenní příprava. Poté se vracíme zpět do Moskvy.

V týmu Atlantu Mytišči máte Zbyňka Irgla, vítkovického odchovance. Neplánoval přicestovat s vámi?

Zbyňa má teď starosti sám se sebou. Ulehl s vysokou horečkou. Byli jsme domluveni, že se mnou poletí, ale musel zůstal v Moskvě. Navíc přišel i o nároďák. Mrzelo ho to, protože se chtěl jít podívat na zápas, projít si zimák a pozdravit známé.

Poslední věc. Hodně se hovoří o tom, jestli by byl příchod Haška přínosem pro reprezentaci. Jaký je váš názor?

Stále je to skvělý gólman. On se dokáže i v jeho letech velmi kvalitně připravit, teď má navíc vynikající formu. Těžko říct, zda by byl nároďáku prospěšný, nedokážu to odhadnout. Jestli se bude hodit do koncepce současného kouče repre, to já nevím.

(Pytlák Říha je kreslená postavička z některých kreslených vtipů kreslíře Jana Vyčítala)