„Před nástupem do služby jsme všichni absolvovali karanténu, aby se vyloučilo riziko nákazy,“ uvádí k „misi“ na hranici nadrotmistr Rostislav Panáček. 

Ten dělá se svými 134 kolegy v takzvaném „úkolovém uskupení“ Ostrava posily policejních hlídek. Monitorují dění na státní hranici, pomáhají při kontrole osob, které ji překračují.

„Tři stanoviště máme na Hlučínsku, osm v okolí Chotěbuzi, čtyři na Frýdecko-Místecku,“ pokračuje kapitán Michal Foret z pozice jejich velitele. Armádě se podle jeho slov dostává od obyvatel výborného přijetí, se zástupci měst, obcí či institucí má skvělou spolupráci a u kontrolovaných na přechodech se setkává s pochopením. 

„Nejen starostové či ředitelé škol se nás neustále ptají, jestli něco nepotřebujeme. Chodí za námi i obyčejní lidé a chtějí nám službu zpříjemňovat,“ uvádí kapitánka Martina Štěpánková. Káva a něco k zakousnutí jsou – za splnění maximálních hygienických opatření – časté. Z cukrárny jim přinášejí dokonce krabici sladkostí. 

Vojáci ostatně po dvanáctihodinových službách na rozdíl od jiných složek Integrovaného záchranného systému neodcházejí domů ke svým rodinám.

„Zůstáváme tady. Ubytování je s dostatkem míst na spaní i kapacitou k vykonávání hygieny,“ říká nadrotmistr Panáček. Armáda je ve sportovní hale a dvou základních školách. 

Její příslušníci na této „misi“ také nesundávají roušky! „Venku je to jasné, ale necháváme si je i uvnitř při ubytování,“ uvádí kapitánka Štěpánková. Ve volnu tedy vojáci ošetřují vybavení a zbraně (mají jen pistole), cvičí i trénují kondici, čtou si, krátí čas na noteboocích či tabletech se zakrytými obličeji. S výjimkou jídla a mytí…

Velitel v této souvislosti zmiňuje i určitou shovívavost k jinak řádné ústrojové kázni: „Za dnešního stavu se roušky, řekněme, civilního a také poněkud veselejšího vzhledu na ubikacích tolerují. Dostáváme je našité od ochotných šikovných lidí.“ Jinak má armáda všechno vlastní, od fasovaných polních lehátek a spacáků po nádobí (ešusy). 

Stravování jim zajišťují buď školní jídelny, anebo restaurace, které mají s vojskem domluveny dodávky jídel. „V osobním volnu se ven na vycházky nesmí, platí omezení pohybu obyvatel. Málokomu by se také po dvanáctihodinové službě chtělo, že?“ uvádí nadrotmistr Panáček. Komunikace se světem neustává díky internetu.

Nestandardní či dokonce vyhrocenou situaci pak vojáci na hranici zatím nezaznamenávají.

„Stalo se však, že k nám z polské strany vpustili dva jejich občany s řádným povolením. Ti si ale zapomněli roušky, zůstali tedy svým způsobem uvězněni na hraničním mostě, dokud se jim ochranné pomůcky nesehnaly. Bylo nám jich líto, ale bez nich k nám nesměli,“ uzavírá kapitánka Štěpánková.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník