close
info
Zdroj: Archiv
zoom_in
Brzy ráno 21. srpna mě vzbudili sousedé, že republiku obsazují cizí vojska. Spěchal jsem do redakce, kde jsem se setkal s šéfem krajské pobočky ČTK v Ostravě Radkem Glocem. Hned jsme se domlouvali, co budeme dělat.
Z Prahy chtěli informace o dění v Ostravě. Mezitím už zvonily telefony a známí volali, jak to vypadá u nich. Napsali jsme podrobnou zprávu o situaci na severu Moravy.
K tomu zajímavost: Četka byla umístěna v jednom velkém bytě a lidé v domě nám tvrdili, že Rusové zatýkají a obsazují redakce. Navrhli naše pracoviště zamaskovat jako obyčejný byt.
Odšroubovali jsme štítky ze dveří, před ně nám lidé postavili kočárek s panenkami, položili tam i boty. A takto skryti jsme pracovali.
close
info
Zdroj: Archiv
zoom_in
LIDÉ ČEKALI NA ZPRÁVY
Měli jsme rozděleny resorty, například doly, hutě a podobně. Obvolávali jsme jednotlivé podniky. Měli jsme také kontakt s policií, která nám ochotně poskytovala zprávy shromažďované u ní. Všechny novinky jsme posílali dálnopisem do Prahy, odkud se rozesílaly do redakcí novin, rozhlasu a televize v republice.
Noviny ovšem nevycházely, televize a rozhlas nevyslílaly, ale četkařské dálnopisy běžely bezchybně. Informovali jsme kolegy novináře o tom, co děláme, o co se zajímáme, a aby nám dávali nějaké tipy.
Celou dobu jsme tedy vydávali zprávy o situaci v Ostravě a vůbec v kraji. Mezitím se už konaly obrovské demonstrace před Novou radnicí, shromažďovala se tam spousta lidí, vystoupil primátor města s výzvou, aby lidé zachovali klid.
Rusové byli obrovskými protesty silně zaskočeni. Mezitím se začaly tisknout Spojené deníky, vytvářeli je redaktoři Nové svobody, krajského deníku. I tam měli četařské dálnopisy, kterými jim přicházely naše zprávy.
close
info
Zdroj: Archiv
zoom_in
REPORTÁŽ OD ČERNÍKOVÝCH
Já jsem se například rozhodl, že když unesli představitele státu do Moskvy, navštívím v Porubě rodiče předsedy vlády Oldřicha Černíka. Chtěl jsem se zeptat, jestli něco o synovi vědí, a nabídl se, že o tom napíšu zprávu. Na brance jejich domku visel obrázek s nápisem: Černíku, drž se! Což jsem pak použil jako titulek. Reportáž vyšla ve Spojených denících.
My jako agentura ČTK jsme byli v práci nepřetržitě od začátku vstupu vojsk až do podepsání moskevského protokolu. Popisovali jsme situaci na náměstí, kolik je tam lidí, co se děje.
close
info
Zdroj: Archiv
zoom_in
Lidé lezli na tanky, věšeli se na dělové hlavně, takže posádka točila s věží tanku, aby lidi setřásla, a tak dál. Někteří technicky zruční hoši odstranili ze svorníků tankových pásů závlačky a svorníky pak vytáhli, takže když tank popojel, pásy mu upadly.
V ulici z náměstí k Sýkorovu mostu lidé na vojáky křičeli a nadávali jim, načež oni odpověděli zlomyslností.
Řidič sešlápl plyn naplno a hned poté nastartoval motor, a kdo stál za tankem, byl ohozen černou sprškou nafty, která se nestačila spalovat. Také já jsem se musel jít převléknout.
Tímto mimořádným způsobem jsme fungovali až do doby, než se naši představitelé vrátili z jednání v Moskvě. Podepsali protokoly. V ten den jsem vystoupil z KSČ. Ve svém vyjádření jsem napsal, že s takovýma k……. v jedné partaji nebudu. Byl jsem si vědom důsledků.
Nechtěl jsem být novinářem, protože bych musel psát zprávy, které by se mně příčily. Také jsem napsal otevřený dopis sovětskému velvyslanci v ČSSR Červoněnkovi. Žádal jsem, abych mohl být občanem Sovětského svazu, protože jen občan státu, který pošlapává všechny lidské svobody a dělá si, co chce, se může cítit svobodný.
Fotogalerie: Autentické nápisy z roku 1968 v Ostravě
Závěrem jsem napsal, že ale budu raději vždy jen občan ČSSR. Volali z Domu tisku, že dopis ve Spojených denících uveřejní, ale bez mého jména.
Já na to: tak to hoďte do koše. Dopis vyšel s plným jménem a moje novinářská etapa kterou jsem měl rád skončila. Proto jsem také byl propuštěn jako první novinář z ČTK, tím pádem jsem byl propuštěn i jako první novinář v Ostravě.
A pak už jsem jen uvažoval o způsobu, jakým budu dále existovat a jak budu živit rodinu.
V přiložené fotogalerii najdete snímky z archivu společnosti Arcelor Mittal Ostrava a spolupracovníků Moravskoslezského deníku.
