Waldorfská škola: před fyzikou tady žonglovali

Pod nohama pevná zem, nad hlavou modré nebe, rukama tvořím celý svět, v srdci mám, slunce, tebe… Druháci waldorfské základní školy v Ostravě právě začali den tradiční průpovědí. Je osm hodin ráno, na drnčení školního zvonku, který by zahájil vyučování, čekám marně. Žádný tady totiž nemají.

„Jednak je ten zvuk nepříjemný a také tímto způsobem učíme děti, aby se samy orientovaly v čase, vnímaly ho a dokázaly si ho hlídat,“ vysvětluje ředitelka školy Lubica Havelková, zatímco děti vytahují z vlastnoručně upletených pouzder flétny a za pobídky třídní učitelky, aby je oživily, zahrají několik písniček. Hrát aspoň na jeden hudební nástroj umí v téhle škole každý. První půlhodina probíhá volně. Děti si s učitelkou povídají, řeší třídní věci, hrají hry.

Jdeme se podívat na šesťáky. Po cestě míjíme první třídu. Nahlédneme dovnitř. Učitelka stojí s dětmi na koberci, něco jim vypráví. „Teď počítají. Učí se to formou různých rytmických her. Ty dětem pomohou si věci lépe zapamatovat,“ říká ředitelka a dodává: „Každá hodina má více částí – rytmickou, pak vyučovací, kdy se probírá nová látka a nakonec vyprávěcí, která by měla třídu zklidnit.“

Učebnice sháním marně
V šesté třídě za chvíli začíná fyzika. Není přestávka, ani hodina tělocviku, přesto všichni žáci stojí na chodbě a žonglují s míčky. „Tahle aktivita je velmi vhodná pro zaktivování obou mozkových hemisfér. Člověk je pak schopen vnímat věci pozorněji, přemýšlet o nich a uvědomovat si souvislosti,“ vysvětluje ředitelka školy.

Za pár minut jsou všichni zpět ve třídě a začíná vyučování. Hned na první pohled zaujmou sešity. Jsou po bocích krásně barevně orámovány, místo stran popsaných kvanty textu jsou v nich hlavně obrázky. Po učebnicích se sháním marně.

„Žáci si materiály k učení vytvářejí sami ve spolupráci s učiteli. S učebnicemi a knihami se ale samozřejmě také učí pracovat, zvláště na druhém stupni. Fyziku mají žáci této třídy každý den. Tedy přesněji každý den po dobu tří týdnů. K tomu ještě matematiku a český jazyk, cizí jazyky, tělesnou, hudební, pracovní a výtvarnou výchovu.

„Vyučování hlavních předmětů probíhá v takzvaných epochách. Jde o dvouhodinový vyučovací blok, který mají žáci zhruba tři týdny a učitel v něm vždy rozvíjí jedno téma,“ přibližuje ředitelka.

Žádné škatulkování
V téhle škole děti dostávají první známky teprve až v osmé a deváté třídě. Do té doby je učitelé hodnotí pouze slovně. „Nejsou tak zaškatulkovány jako jedničkáři nebo trojkaři. Učitel může žáka zhodnotit vzhledem k jeho předchozím výkonům, zda se zlepšil, nebo zhoršil. Děti mezi sebou kvůli známkám nesoutěží, vzájemně si pomáhají,“ tvrdí ředitelka.

Jsou děti, které tuto školu navštěvují, v něčem jiné? „Nejsou, možná jsou jen trochu otevřenější, protože je jim dána větší volnost, to ale není v dnešní době na škodu,“ říká ředitelka. Ona ani učitelé waldorfské školy nemají rádi, když je někdo srovnává s běžnými základkami.

„Nedá se to srovnávat. Každá škola je jiná, každá má něco svého. Nedá se říct, že jedna je ta špatná a druhá je ta dobrá. Kdo si myslí, že u nás si děti jen hrají a neučí se, nemá pravdu. Klademe na žáky stejné nároky jako jinde. Jen je učíme jiným způsobem a snažíme se, aby při vzdělávání využili a rozvíjeli co nejvíce svých dovedností a schopností,“ vysvětluje na závěr ředitelka.