Právě začíná plesová sezona a lidé se svobodně baví. Ale v polovině 19. století to nebylo samozřejmé. Vůbec první slovanský bál se v Moravské Ostravě konal 12. února 1865. Šlo o nejvýznamnější společenskou událost té doby v našem městě.

Plesání se konalo v době, kdy vznikaly mužské a ženské pěvecké spolky, „jež holdovaly písním národu našeho“. V roce 1862 byla založena Čtenářská beseda, což byl spolek „utvořený od měšťanů, obchodníků, řemeslníků ku společné zábavě“. Jeho stanovy zdůrazňovaly, že spolek nemá jiné zájmy než čtení povolených časopisů a naučných knih, a „večír ve společnosti hovorem, hudbou a hraním dovolených her v karty se baviti“.

A právě tato Čtenářská beseda uspořádala zmíněný první český bál. Ten se ovšem konal v hostinci pana Chrystla, jež měl rozlehlý sál, přičemž zde hrála vojenská hudba z Olomouce, která do Moravské Ostravy přijela vlakem. Podle zvyku se před započetím tanečního programu přednášely verše a zazpíval pěvecký sbor. K tomu jen tolik, že Moravská Ostrava byla pokud jde o národní a společenský život přece jen pozadu za Prahou, kde se hrálo, zpívalo, ba i tančilo česky už mnoho let předtím. Beletristický a módní časopis Lada psal už v roce 1863 o tom, že česká vlastenecká móda se zakládá na staročeském kroji.

PŘED VPÁDEM PRUSŮ

Tehdejší Moravská Ostrava byla ovšem městem mnohonárodním, obecní zastupitelstvo bylo v německých rukou. Starostou byl Alois Anderka, který se mimořádně vyznamenal, když město v roce 1866 obsadila pruská vojska.

Proto je zvlášť zajímavý referát, který přinesl ostravský dopisovatel Opavského besedníku o prvním bále v Moravské Ostravě:

„Zábava byla srdečná a nenucená, trvajíc do ranní hodiny, a mnohý z hostů veřejně své přání projevil, by zase v brzku podobná zábava uspořádána byla. Návštěva byla nade vše očekávání volná, takže dvojnásobná prostornost místnosti taneční by velmi vítanou byla bývala, an jen s obtíží se tance chtivá společnost pohybovat mohla. Ačkoliv taktéž takřka ze všech tříd obyvatelstva sestávala, poctilo také mnoho inteligentních rodin ples tento svojím příchodem, vzdor tomu se ale zapříti nedá, že mnohých osobností, od kterých by se očekávati mělo, že se neostýchají svou náklonnost pro zábrany rázu slovanského na jevo dáti se pohřešovalo. Slečnám, které se v tomto plesu zúčastnily, slouží jen ke cti, že sobě svého původu povědomy jsouce tentýž upřímně vyznaly: bylo by však k přání, aby si v budoucnu obvykly více v mateřštině hovořit, než se to posud stává, a nezazlí jim zajisté žáden, pakli jim ona zběhlost konversační, kterou v jazyku německém osvědčují, v slovanštině ještě chybí.“

Bylo to příznačné: české spanilomyslné dámy z Ostravy mluvily více německy než česky.

OBRAZY TĚŽAŘŮ

Plesy a bály se pak v Ostravě konaly i v pozdějších letech, a vždy to byla společenská událost. Pozornost se věnovala výzdobě, a jako se v Praze při takové příležitosti ctily osobnosti českých buditelů, v Moravské Ostravě visely v čele sálu, například roku 1884 při největším tanečním věnečku českého spolku Horník, ručně malované portréty podnikatele v hornictví a vlastence Ignáta Vondráčka, dále jeho syna Vladimíra a známého montanisty a horního rady Viléma Jičínského. Nicméně žádný z pozdějších bálů, plesů či věnečků nedosáhl takové proslulosti jako ten první.