Na největším středoevropském koupališti byl s přítelkyní Petrou a spolu z jižního břehu (mezi hrází a ostrůvkem k odpočívání) spěchali na pomoc topícímu se muži.

„Modrající od hlavy k patě, poprvé jsem pohlédl smrti do očí…“ říká šestačtyřicetiletý Petr Novotný ke člověku stiženému ve více než třímetrové hloubce zřejmě záchvatem epilepsie. K záchraně se připojují další dva návštěvníci, taktéž partneři. Vytahují ho z vody, kontrolují jazyk a pouštějí se do oživování.

„Pumpoval jsem jako fretka, zabublalo to, vytekla z něho voda a ta modrá mrtvého muže se změnila v růžovou,“ popisuje Petr věnující se jinak japonskému stylu ninjutsu (nindžucu). Kde kromě duševní kondice trénuje i tu psychickou – a hlava ho v kritické chvíli podrží, funguje takřka automaticky.

V bezvědomí, ale dýchá!

Plavčíci, na porubském letním koupališti jich je v souladu s platnou vyhláškou v tu dobu celkem devět, přibíhají víceméně k hotovému. Dvaasedmdesátiletý muž je sice v bezvědomí, ale dýchá! Netřeba automatického defibrilátoru k nahození zastaveného srdce, s nímž je personál také vybaven.

„Beru to jako samozřejmost a ne hrdinství. I když mne ta záchrana hladí na duši,“ konstatuje porubský „ninja“. Pracující jako dispečer a vrátný na VŠB-TUO, kde má s pomoci druhým zkušenosti (třeba studentce kolabující v hrůze ze zkoušky). Že se senior z koupaliště zotavuje, ho nesmírně těší.

„Je v dobrém zdravotním stavu a v pátek ho plánujeme propouštět domů,“ vzkazuje Iva Piskalová z Fakultní nemocnice Ostrava, kam tonoucího odváží záchranka. Petrovi se každopádně na jeho webu (kaperyu.webnode.cz) už dostává děkovného vzkazu: „Sklaním se před vámi, více takových!“

Plavčíci reagovali hned

"Plavčíci reagovali hned," zdůrazňuje Jaroslav Kovář z vedení společnosti SAREZA, která koupaliště zvané Porubak provozuje. A oceňuje i rychlost ostatních návštěvníků včetně Petra, jež neváhají zachraňovat. Zdravotníkům tak předávají tonoucího ve stabilizované poloze i stavu.

S osádkou sanitky senior po osmi minutách po vytažení z vody i komunikuje. Výjezd na letní porubské koupaliště k tonoucímu je podle Kováře ojedinělá záležitost: „Sanitku tu máme čtyřikrát pětkrát za sezonu, a to v případech vážnějších poranění, jakými bývají úrazy hlavy či zlomeniny. Drobné případy řeší sami naši zdravotníci.“