„Jsou hned naproti památníku obětem hornické stávky. Je tam všude kosena tráva, tak se o nich musí vědět. A asi by tam neměly být,“ upozorňuje Lukáš Bonček. Zmiňuje v této souvislosti i neúctu k mrtvým a hyenismus.

Nejvíce zarážející jsou podle něj náhrobky s dětskými fotografiemi; nacházejí se tam dva, na jednom je ještě patrný nápis Venoušek… Leží tu deska se jménem rodiny Golovy, na dalších lze jména jen stěží rozeznat.

Kříže, a patrně i ostatní kovové části, jsou svědomitě očesány. Kromě charakteristických náhrobních kamenů se v okolí válí obrovské betonové či žulové bloky, jež svého času patřily asi k jednotlivým hrobům a pomníkům.

„Jako by se s tím nechtěl někdo mazat a při likvidaci starých hrobů prostě náklad vysypal,“ míní Nikola Moravcová. Na sociální síti se objevují podobné názory: Jde o zrušené náhrobky z části jakéhosi hřbitova, které nemá kdo udržovat ani platit, jelikož rodina nejeví zájem, případně už vymřela.

NEŠTĚSTÍ

František Hajnala v této souvislosti připomíná smrt matky a dvou synů (tří ze šesti obětí při zřícení řetězového mostu v roce 1886). „Napíchnuti na zábradlí,“ konstatuje.

Aleš Lipovský zmiňuje ještě hrůzostrašnější zkazku: „Na haldě Ema, když byla mladá, uhořely nějaké děti, když se propadly do haldoviny. Znám to z vyprávění a souvislosti nechám na vás.“

Slezskoostravská radnice ovšem o vyhozených či zapomenutých náhrobcích v katastru obvodu neví. „Takové v evidenci nemáme a vzhledem k citlivosti nálezu místo prověří pracovníci úřadu,“ uvádí její mluvčí Jana Pondělíčková.