Zdroj: DeníkPětadvacet dní. Tak dlouho trval pobyt pana Lumíra ve Fakultní nemocnici Ostrava (FNO), kam byl hospitalizovaný 28. prosince minulého roku. Na dlouhodobější domácí doléčení jej propustili 21. ledna. Důvod? Covid-19.

U bývalého horníka, který před rokem podstoupil laparoskopickou operaci plic, začalo vše neškodně.

„Dva dny jsem kašlal, proto mi ve FNO udělali test, který vyšel negativně. Až napodruhé byl pozitivní, to už si mě tam nechali,“ vypráví muž, který do nemocnice přišel s mírně zvýšenou teplotou, během několika hodin ale vystoupala a teploměr ukazoval 39,5 stupně. Od toho večera o sobě nevěděl. Až po čtyřech dnech se od ošetřující sestry dozvěděl, co se dělo neustále byl v kritickém stavu, na kyslíku a dalších přístrojích.

„Byl jsem v kómatu, ale probouzel jsem se a zase usínal. Nikomu bych to nepřál. Byl jsem úplně mimo, shodil jsem asi patnáct kilogramů váhy a veškeré svaly zmizely. Byl jsem jen kost a kůže,“ popisuje pan Lumír.

Když se měl po čtrnácti dnech, kdy jej přeložili na jiné oddělení, znovu pokusit chodit, neudržel se na nohou. Několik dní dělal drobné krůčky jen za pomoci sester, na které nedá dopustit.

„Musel jsem stále chodit. A chtěl! Abych zpátky nabral svaly. Když mě pak po dalších čtrnácti dnech propustili domů, musel jsem být pod dohledem, abych nespadl. Pořád jsem měl závratě,“ vrací se nerad k těžkému období muž, který navíc kvůli covidu přišel o manželku.

UŽ JE LÉPE

Po fyzické stránce se dnes už cítí lépe, má jen menší potíže s dýcháním. Také se mu však podle jeho slov zhoršila paměť.

Křížovky, které před proděláním covidu-19 měl vyplněné za půl hodiny, dnes luští nesrovnatelně déle. Po téměř čtvrt roce od propuknutí covidu se mu začíná vracet také čich a chuť smysly, které úplně ztratil. „Ostré pachy a vůně už začínám poznávat, ty slabší ještě ne,“ říká Ostravan, jenž se dalšího nepříjemného setkání s covidem nemusí obávat. První očkování má za sebou, druhou dávku dostane začátkem dubna, kdy ještě stále bude imunní.

KDO NEZAŽIL, NEVÍ!

Protiepidemická opatření už od propuknutí pandemie v Česku vždy důsledně dodržoval, dezinfekcí stříkal madla vozíků v obchodě i volant a řadící páku ve svém autě. Důsledně si myl ruce a rouška potažmo respirátor u něj byly samozřejmé i venku.

S vědomím toho, co si prožil, zavádí řeč i na lidi, kteří covid-19 a opatření s ním související popírají. Plně je odsuzuje.

„Takový poslanec Volný by si to měl prožít sám, pak by asi lízátka nepoužíval, neměl by čas ani si líznout, je ostuda. Těžko se mi o tom mluví, ale kdo to neprožil, nemůže to objektivně posoudit. Až pak pocítíte, co ten vir všechno dokáže. Ať jde pan Volný na jednu směnu na JIP a viděl by. Je to zlé, a když někoho ztratíte, je to ještě horší,“ uzavírá smutnou kapitolu svého života devětasedmdesátiletý Lumír z Ostravy, který má nadále mnoho důvodů k životu. Nejméně tedy čtrnáct, protože vedle čtyř dětí má také osm vnoučat a dvě pravnučky.