V rámci ostravské Letní školy architektury dostali studenti z celé republiky za úkol zpracovat projekt, který by propojil Novou Karolinu s industriálním areálem Dolních Vítkovic.

Někteří studenti navrhovali využít lokalitu pro hromadné nádraží autobusů, vlaků i tramvají, jiní plánovali obytné domy či krytou sjezdovku, ale objevil se i značně nadčasový návrh, kdy by lokalitu v roce 2500 tvořily létající levitující domy.

Eva PastorkováZdroj: Deník/Pavel SonnekDEJME MÍSTU VOLNOST

Pětičlenná skupina Evy Pastorkové (na snímku vlevo) se držela reality a brzy měla o podobě lokality jasno. Prostor totiž vnímá jako místo s řadou bariér.

„Když se Karolina v deset hodin zavře, lidé už Jantarovou stezkou neprojdou dál do centra, a musejí jet naokolo tramvají. Vedle propojení Karoliny a Dolních Vítkovic jsme řešili i prostupnost ve směru z východu na západ. Lidé, kteří bydlí ve Vítkovicích, v podstatě nemají přístup na druhou stranu k řece a dál směrem k zoologické zahradě, Místecká ulice tvoří neprostupnou bariéru," vysvětluje Eva Pastorková, jak na problematiku skupina pohlížela.

Byť letní architektonická škola trvala pouhý týden, nejednalo se o žádný hurá projekt.

„Měli jsme na to poměrně málo času, proto jsme celou tu dobu intenzivně pracovali pod vedením zkušených architektů. Nejprve jsme provedli analýzu, jak Ostrava funguje, kde se nachází obytné a kde průmyslové zóny, jak je to s dopravou, projektovanou oblast jsme si prošli a ze získaných poznatků dále vycházeli."

PŘÍRODNÍ PARK

Studenti se rozhodli danou lokalitu nezastavět, protože k tomuto účelu by podle nich bylo vhodnější využít proluk v centru města, vrátit do něj lidi a vyřešit problém s nevyužitými byty.

Projekt skupiny počítá s využitím lokality coby přírodního parku s vyhlídkou, nábřežím u řeky i možností stanování.Zdroj: Projekt skupiny

„Navíc kdybychom tenhle cíp zeleně zastavěli, další náklady by si vyžádala potřebná infrastruktura. Přitom jsme se snažili, aby náš návrh byl realizovatelný v poměrně krátkém čase. Proto jsme přišli s variantou přírodního parku, jenž by tvořil jakousi vstupní bránu do krajiny za řekou Ostravicí, s níž by se dál pracovalo," popisuje studentka třetího ročníku oboru architektury a stavitelství na Vysoké škole báňské, která návrh připravila spolu s Ondřejem Čápem, Marií Delongovou, Tomášem Krejčím a Janem Vlachem.

PRÁCE S TERÉNEM

Jak by oblast konkrétně vypadala?

„V jednom úseku by vznikly louky a vyšší trávníky, kde by lidé chodili relaxovat, na piknik nebo stanovat. Druhou část by tvořily nižší keře, které by přecházely v park se stromy. Pracovali jsme také s morfologií terénu, směrem k Ostravici bychom jej ubrali a vzniklo by zde příjemné nábřeží například se zázemím a zastávkou pro kajakáře. Ubraný terén bychom naopak navršili na druhé straně pozemku, kde by vznikl vyvýšený vrch a vyhlídka s výhledem na město, radniční věží či vedlejší průmyslový areál," dodává Pastorková k projektu, který by měl jen minimálně zasahovat do přírodní krajiny.

„Uměle upravených parků s asfaltovými plochami je v Ostravě už dost. Přírodní stezky a cestičky s příjemným posezením pro ty, kteří by chtěli uniknout před ruchem města, by zde ale nechyběly, stejně jako třeba visuté lávky. Stávající divočinu bychom však do určité míry rádi zachovali."

Studenty během projektování navštívili lidé z města, jeho dvorní architekt Cyril Vltavský, majitel Vítkovice Holdingu Jan Světlík či lidé podílející se na strategickém plánu Ostravy. „O naše projekty, které jsme jim prezentovali a vedli nad nimi diskuse, projevili zájem," přiznává Pastorková, která věří, že při definitivním rozhodování o lokalitě si na jejich názor na městě vzpomenou. Žádnou záruku však nedostali, letní školu berou spíše jako zkušenost do budoucna.