Výročí slavné bitvy, od níž se odvozuje vznik československé armády i vzrůst národního sebevědomí až po vytvoření samostatné Československé republiky, se tu počátkem července připomíná každoročně. A protože letos uplynulo od zborovských bojů přesně století, vzpomínalo se ještě intenzivněji.

Režie ostravského vzpomínání byla tentokrát vskutku neotřelá a mimořádně nápaditá, výsledek však poněkud rozpačitý… Předseda pořádající ostravské organizace Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) setkání moderoval v legionářské uniformě, přišli sokolové s praporem i dáma s kloboukem v barvách trikolory, slavnostně vystrojeni byli vojáci nejen z kapely. Tu „pravou atmosféru“ ovšem slavnosti dodala přilehlá Českobratrská ulice, rozkopaná až po sám chodník.

U Zborova byly sice zákopy jistě hlubší, ale rozrytý hliněný terén v roli soudobé náznakové scény celkem obstál. Na jediné přístupové části chodníku byla navršena bariéra z dlažebních kostek, což bylo velmi interaktivní: tohle přece zvládne každý, vojáci na frontě to měli rozhodně těžší.

Lidí přišlo naštěstí jen tolik, že se před pomníkem celkem směstnali. Dost místa zůstalo i na to, aby vynikla tráva a plevel v dlažbě pietního místa, ale kdo by lpěl na detailech, u Zborova šlo přece o věci velké a zásadní…

Režie myslela i na zvukové efekty. S prvními tóny hymny se dal do pohybu stroj na staveništi, aby pak střídavě s lomozením nákladních aut podmalovával slova řečníka o válečném hrdinství našich vojáků. Škoda, že nepršelo, scéna mohla být ještě působivější.

Podle organizátorů z ČSBS pietnímu setkání s kladením květů předcházela scéna z kategorie „o kohoutkovi a slepičce“: tajemnice požádala stavební firmu, která na Českobratrské působí, alespoň o minimální úpravu přístupu k pomníku. S odůvodněním, že tato už tu svou práci skončila, tajemnici odkázali na firmu další.

Ta ji s odůvodněním, že to nespadá do její kompetence, odkázala na magistrát. Tam se jí dostalo fundovaného návrhu, aby byl celý pietní akt ke stému výročí bitvy u Zborova přesunut od památníku bitvy u Zborova k Mariánskému sloupu na Masarykově náměstí. K čemuž lze už jen dodat slova Velkého Šéfa, v jehož dresu působí současný ostravský primátor: Sorry jako…

Taťána Popková

(Názor čtenáře se nemusí shodovat s názorem redakce Moravskoslezského deníku)