Kolegové o Monice Stejskalové ze Staré Bělé říkají, že je prý nejmladší moravskoslezskou zdravotnicí pomáhající v boji s koronavirem.Zdroj: Archiv Moniky Stejskalové„Velká únava, občas zimnice. Teploty, kašel ani moc ne…“ popisuje Monika (na snímku vlevo) pacienty, jimž testy prokazují čínskou nákazu. Je jich několik denně, kluci do třicítky či mladé maminky, na první pohled jim nic není, až na tu únavu si prakticky nestěžují.

KONTROLY

Takřka zoufalství naopak propadají ti pozitivní, jež musí zůstávat doma a chodit na opakované kontroly. „Byli tu sedmkrát, desetkrát, vycházelo jim, že jsou pořád infekční přenašeči. V jejich případě to je hodně i o psychice. Nic nesmí, jsou v karanténě,“ uvádí Monika.

Ve frýdecko-místeckém odběrném místě slouží od počátku sotva zavřeli ostravskou zdravotnickou školu, kde končí poslední ročník studia na sestřičku. „Ve stanu jsme čtyři, já, dva medici a sestřička z chirurgie. Další tři medici skončili, museli se učit,“ poznamenává.

Služba u testů trvá od sedmi hodin ráno do poledne a znamená to celou tuto dobu ve „skafandru“ i se všemi ochrannými pomůckami. Neexistuje si zajít na záchod. Nemluvě o jídle či pití. „V tom vedru, co bývá, se mi ze žízně i motala hlava,“ komentuje to zdravotnice.

Jí i kolegům se čínská nákaza byť se s ní setkává dnes a denně naštěstí zatím vyhýbá. „Dodržujeme všechna potřebná opatření. Oblečení po směně dáváme do speciální dezinfekce, nemocnice to tady má fakt dobře zorganizované,“ nechává se slyšet Monika. Ta poznává i tu horší stránku koronaviru, a to na klinice ARO (kde vypomáhá ošetřovat pacienty od svých sedmnácti let). Evidují zde totiž případy úmrtí v souvislosti s covid-19. „Snažím se taky více učit na maturitu, takže na ARO bývám méně,“ podotýká studentka.

Do boje proti čínské nákaze se pustila i proto, že zdravotnictví má jako svou „srdcovku“. Je do práce v oboru docela zapálená. Doma se o ni bojí. „Určitě! Ale nedávají to přede mnou příliš najevo,“ říká budoucí maturantka. Jež každopádně neví, kdy svou školu skončí.

Další kariéru si Monika nedokáže představit jinde, než v nemocnici byť, jak doufá, už bez koronavirové hrozby.