Záleží jen na nich, zda si zaplatí ústav, pečovatelku, stacionář či domácí opatrování. Tříměsíční praxe ale zatím ukazuje to, co zřejmě nikdo z tvůrců zákona nečekal. Za tuto dobu už stačily zkrachovat mnohé organizace poskytující asistenční a pečovatelské služby. Další poskytovatelé obracejí každou korunu, protože od státu dostali mnohem nižší dotace.

Chybějící část dotací jim měli zaplatit klienti za služby. Ti ale šetří, kde se dá. Špatné zkušenosti s novým systémem má také většina provozovatelů asistenčních služeb v kraji. „Změna zákona se nás pochopitelně dotkla. Naši klienti dostávají od státu podle stupně postižení dva až dvanáct tisíc korun měsíčně. Aby ušetřili, mnozí z nich zkrátili délku pobytu asistenta jen na dobu nutnou. Zatímco dřív se jednalo například o osm hodin asistence, nyní je to většinou jen šest hodin. Za den tak ušetří sto dvacet korun, měsíčně kolem dvou a půl tisíce,“ upřesnila Gabriela Wojtylová z ostravské agentury Slunce. Dodala, že zájem především starých nemohoucích lidí o asistenční služby je ale tak velký, že když někdo službu odřekne, okamžitě přijdou na řadu další. „Máme pořadník na tři měsíce dopředu,“ prozradila Wojtylová.