Výstava obsahuje zhruba třicítku obrazů, z nichž některé budou trvale umístěny v prostorách psychiatrie polikliniky. „V psychiatrické ambulanci Hornické polikliniky léčíme široké spektrum pacientů s duševním onemocněním, depresemi i závislostí na alkoholu. Aktuální rozvrstvení jednotlivých diagnóz závisí na celkové atmosféře ve společnosti. Nemoci postihují širokou škálu populace, ale nesouvisejí se vzděláním, pracovním zařazením ani s věkem. Pacienti se mohou na nás obracet přímo, nepotřebují doporučení obvodního lékaře,“ řekla lékařka Marie Turková.

Dodala, že součástí léčby a integrace pacientů do normálního života je právě arteterapie, která využívá výtvarné umění jako prostředek ke komunikaci. Jedná se o léčebnou metodu, jež pomáhá pacientovi vyjádřit se jinými než verbálními prostředky. „Arteterapii považuji za velmi dobrou součást celkové léčby. Terapeut může z výtvarného projevu vyčíst úplně jiný problém, o kterém ještě nevíme a pacient o něm sám nemluví,“ vysvětlila Turková.

Duševní poruchy v nejširším slova smyslu a nejrůznější závažnosti se vyskytují v kterékoli chvíli asi u jednoho ze čtyř dospělých obyvatel České republiky. Oficiální zdravotnické statistiky soustřeďují pozornost na osoby se zjištěnou, diagnostikovanou poruchou, které jsou v péči zdravotnických, psychiatrických, sociálních a dalších odborníků. Jedna osoba z deseti je odesílána praktickým lékařem k psychiatrovi nebo k jinému specialistovi.

„Je skutečností, že více než jeden a půl milionu obyvatel s duševní poruchou, především s neurotickými poruchami, není formálně diagnostikováno. V dnešní době je velmi častá také deprese,“ dodala psychiatrička.

Malování a tvůrčí práce jí pomohly Dnes třiatřicetiletá paní Jana začala mít neurotické potíže, když zůstala se dvěma dětmi na mateřské dovolené a její manžel odešel k jiné ženě. „Zhroutil se mi celý svět. Zprvu jsem brečela a s pomocí babiček zvládla také péči o děti. Pak jsem ale začala být unavená. Nebavilo mě vůbec nic, bála jsem se chodit mezi lidi a začala mít deprese. Trvalo rok, než jsem se odhodlala jít k lékaři,“ prozradila mladá žena, která se nakonec ocitla u psychiatra. Mimo jiné jí doporučil psychoterapeutická sezení. „Myslela jsem, že jsem blázen a že se mi budou všichni smát. V Mens Saně jsem ale poznala, že podobně jako já jsou na tom mnozí jiní. Začala jsem tvořit a postupně se ze své neurózy dostávám,“ dodala paní Jana.

I ona je autorkou jednoho z obrazů, který je součástí zmíněné výstavy. Do rámečku Občanské sdružení Mens Sana je nestátní nezisková organizace, jejímž posláním je lidem se zkušeností s duševní nemocí nabízet prostor k sebevyjádření, podporu při zvládání běžného života a pomoc při překonávání předsudků ve společnosti. Cílem je dát duševně nemocným lidem šanci na kvalitní život a na co nejlepší uplatnění ve společnosti.