Mládě je čtvrtým členem ostravské hroší rodiny, nejstarší samici Róze je zhruba 40 let, řekl mluvčí zoo Stanislav Derlich. "Pohlaví u hrocha se nedá určit pohledem jako například u hříběte, je potřeba mládě odchytit a prohmatat. Nechceme ho příliš brzy stresovat, takže s odchytem počkáme, až bude nutný ze zdravotních důvodů," vysvětlil Derlich.

Ostravská zoologická zahrada chová hrochy od roku 1967, celkem odchovala sedmnáct mláďat. "Hroši žijí jen u nás a v pražské zoo, protože jejich chov je velmi náročný na vodu, ve které tráví celé dny, rodí v ní i kojí. U nás rodí už jen mladší samice Katka, takže máme většinou každým druhým rokem nové mládě," řekl mluvčí. Dodal, že zahrada měla často problém s přemístěním mláděte do jiné zologické zahrady kvůli hroší dlouhověkosti a samčí nesnášenlivosti.

"Dva samce nemůžeme chovat dohromady, protože v přírodě mezi sebou svádějí dost tvrdé souboje, takže v zoo by jeden z nich neměl kam utéct a druhý by ho mohl zabít. Pokud by narozené mládě bylo samice, pak může se stádem zůstat o něco delší dobu než malý samec," řekl. Mláďata hrochů podle něho poměrně často umírají, například je může samice zalehnout nebo samec napadnout.

"Náš samec Honza je hodný, zatím se nestalo, že by v minulosti mládě napadl. Ale jedno mládě nám uhynulo na otravu. V přírodě umírají často po útoku predátorů, kdy je matka neubrání před krokodýly nebo lvy. Umírají také v období sucha, kdy nemají přístup k vodě a jejich kůže už po 24 hodinách začíná praskat," uvedl Derlich.

Hroši obojživelní patří k největším savcům, kteří v dospělosti váží až tři tuny. Jsou býložraví a denně spotřebují až 60 kilogramů rostlinné potravy. Ve volné přírodě žijí jen v subsaharské části Afriky. "Hroch ještě není ohroženým druhem, ale v přírodě ho rychle ubývá. Původně žil i v Egyptě a říkalo se mu dokonce nilský. Například v němčině je to Flusspferd, což znamená 'říční kůň'. Dnes už žije jen jižně od Sahary," dodal Derlich.