Vítkovická ocelárna následuje podobné podniky po prakticky celém kontinentě – tedy jde k zemi a do šrotu! Pamětníci její slávy hovoří o „znamení Evropské unie“. Kde se v dnešní době těžkému průmyslu zrovna nefandí.

„Poslední tavba probíhala v září 2015,“ vzpomíná Jiří Duda s jistou nostalgií v hlase. A také v očích při pohledu na současnou podobu Ocelárny 220, kam v sedmadevadesátém roce po vysoké škole nastoupil. Nejprve, jak říká „k lopatě“, při uzavírání provozu ho ovšem opustil z postu manažera.

Týdně odtud odvážejí okolo pětadvaceti železničních vagonů plus nějaká nákladní auta. Všechno plné šrotu. Mizí přes dvacet budov, pět kilometrů energetických sítí, potrubí, kolejišť… Na téměř 180 tisících metrech čtverečních vzniká prostor pro budoucí využití – s ohledem na územní plán bude průmyslové.

Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

„Zbylé zařízení neodkoupí a nezprovozní,“ podotýká Duda (dnešní manažer údržby ve firmě) u konvertorů K1 a K2. Ty jsou pro nově stavěné velké ocelárny malé, což je odsuzuje jako šrot určený pro vsázky při produkci železa. Stejně dopadnou i tárovací závaží jeřábů o hmotnosti šesti tun…

Odpolední slunce prosvítající konstrukcí konvertorové budovy na práci demoličních čet vytváří působivé scény. Bourání běží – po čtyřech letech příprav a projektování – druhým rokem. Ještě letos tady chtějí Vítkovice Steel mít holý a vyčištěný plácek.

„Ten nový šedý energomost je hranicí,“ vysvětluje Václav Waidlich rozlohu demoličního pásma, představujícího asi čtvrtinu celkového areálu vítkovické fabriky. Ocelárnu vyrábějící svého času takzvané bramy (pláty určené pro další zpracování) zavřeli poté, co jí skončilo integrované povolení k provozu.

Dvojhalí je v čudu, centrála půjde brzy také

Po dvojhalí sloužící k samotné výrobě bram není památky. Tedy až na tříděné hromady železa, plechů a stavební suti. Na stržení ještě čeká i energetická centrála, cihlové objekty dříve sloužící například elektroúdržbě či správní budova s kancelářemi a zázemím pro asi tři stovky lidí v ocelárně pracujících.

V areálu Vítkovice Steel probíhá demolice uzavřené ocelárny, 26. ledna 2021 v Ostravě.Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň

„Náklady na demolici pokryjí výnosy z prodeje šrotu,“ vysvětluje Waidlich z pozice specialisty zodpovědného za „likvidační“ projekt Nové ocelárny. Ta sice mizí z povrchu i podzemí (má tam až šestnáct metrů hluboké prostory), ale připomínat ji asi nepřestane autobusová zastávka Nová ocelárna.