Někteří z obžalovaných, kteří již dříve přiznali vinu, v mezidobí uhradili škodu. Další uzavřeli dohodu o uznání dluhu a domluvili se na splátkovém kalendáři. V pondělí se u soudu probíraly i jiné věci týkající se například praní dresů.

Obžalobě čelí patnáct níže uvedených činovníků a trenérů, kteří brali navýšené odměny. Část si nechali, zbytek v hotovosti vrátili vedení. Tyto peníze poté sloužily k financování dalších aktivit klubu.

Škoda je vyčíslena na osm milionů korun.

Hlavními aktéry jsou tehdejší předseda spolku FC Vítkovice 1919 Radim Hlavatý a někdejší sportovní ředitel klubu Radovan Řehulka.

Dresy

Další z cest, kudy se dotační peníze nelegálně vrátily do klubu, vedla podle žalobce Dušana Šimaliaka přes firmu zajišťující praní dresů. A právě o špinavém prádle se v pondělí mluvilo u krajského soudu. Jako svědkyně vypovídaly dvě ženy, které působily v prádelně klubu FC Vítkovice 1919.

Mluvily o množství vypraného prádla i snahách jednoho z obžalovaných – Romana Galače, který je přesvědčoval, aby ukončily původní smlouvu a přestoupily do jiné společnosti. Ta zajišťovala naprosto stejnou práci.

„Tato firma ve skutečnosti tuto činnost pro klub neprováděla a praní prádla bylo vykonáváno v režii a na náklady klubu FC Vítkovice 1919, čímž došlo k neoprávněnému čerpání účelové dotace,“ uvedl Šimaliak.

Pradleny

Kdo stanul před soudem
Před soudem se ocitlo patnáct mužů, a to Radim Hlavatý, Radovan Řehulka, Lubomír Adler, Radomír Dian, Leon Dostalík, Jiří Fusek, Roman Galač, Zdeněk Honus, Oldřich Jakubek, Pavel Keprt, Michal Kovář, Jan Laslop, Jiří Navrátil, Jaroslav Pindor a Robert Pištěk.

Obě ženy vypovídaly, jak musely vážit tašky s oblečením, vše zapisovat, počítat počet pracích cyklů a podobně. Na dotaz předsedy senátu, zda je možné, aby během prvního pololetí roku 2018 mohly prádelnou měsíčně projít dvě tuny oblečení, jedna z nich uvedla: „To určitě ne.“

Kam svým dotazem soudce mířil, není bez detailní znalosti celého spisu jasné. Možná chtěl porovnat údaje vykázané novou firmou. Do ní postupně přecházeli také údržbáři i další pracovníci zajišťující technickou podporu fotbalového klubu. Obě pradleny to ale odmítly.

„Měla jsem s klubem Vítkovice 1919 smlouvu na dobu neurčitou. A teď po mě chtěli, abych dala výpověď a nastoupila do nové firmy, kde je tříměsíční zkušební lhůta. To bych byla blázen. Řekla jsem mu, ať mi dá nejprve odstupné,“ uvedla jedna z vypovídajících svědkyň s tím, že by na stejném místě dělala totéž, co doposud.

Popsala také, že v klubu došlo ke konfliktům mezi dvěma frakcemi. Prý se veřejně mluvilo o navyšování odměn některým trenérům, údajně padala i slova o pomstě.

Odposlechy

Policie případ vyšetřovala řadu měsíců. Nasazeny byly i odposlechy, které se staly hlavními důkazy obžaloby. Původně bylo stíháno sedmnáct osob. U dvou trenérů státní zástupce dospěl k závěru, že lze rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to podle paragrafu 307 trestního řádu.

Jak Deníku řekl žalobce, svou roli sehrála jejich dosavadní bezúhonnost, řádný život, doznání, lítost a úhrada vzniklé škody.

Při objasňování byl důležitý také přístup jednoho ze dvou hlavních obžalovaných – někdejšího sportovního ředitel klubu Radovana Řehulky. Ten se pod tíhou důkazů přiznal. Údajně chtěl se státním zástupcem uzavřít dohodu o vině a trestu. To ale žalobce s ohledem na okolnosti případu odmítl. Nicméně Řehulkův přístup hodlá zohlednit ve výši navrhovaného trestu. U Řehulky by se spokojil s podmíněným odsouzením.

Do vězení chce poslat pouze Hlavatého, a to na dva roky. U většiny zbylých obžalovaných může soud jejich trestní stíhání zastavit. Prohlásili totiž vinu, dluh uhradili nebo se dohodli na splátkovém kalendáři. Prý netušili, že porušují zákon. Vše dělali ve snaze pomoci klubu.

Hlavní líčení pokračuje tento týden výpověďmi svědků.